Zapomenuté sliby starosty Pačisky (ČSSD): Azylový dům pro chudé se stavět nebude, přednost dostal domov pro seniory

Střednědobé a dlouhodobé plány města Bystřice nad Pernštejnem považuje současný starosta města Karel Pačiska za zavazující při tvorbě rozpočtu. I slíbené závazky lze ovšem měnit podle aktuální nálady voličů,  Město Bystřice nad Pernštejnem už napříkla nemá v plánu stavět azylový dům, i když je zahájení stavby dlouhodobě naplánováno na příští rok.  Starostu Pačisku kontaktoval předseda představenstva firmy Senior Domy Pohoda a.s. se sídlem v Třinci s nabídkou výstavby bytového domu pro seniory a domova se zvláštním určením. Možností výstavby tohoto domu se zabývalo zastupitelstvo města na jaře a v létě.

Výstavba azylového domu je zapracována do schváleného Komunitního plánu města Bystřice nad Pernštejnem. Obecně je Komunitní plán popisem stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou naplněny. Srovnáním těchto dvou základních parametrů a v souladu s množstvím finančních prostředků, které obec na sociální služby vynakládá, vzniká v procesu vzájemných konzultací komunitní plán.

Komunitní plán je vlastně všeobecnou dohodou mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní. Komunitní plánování představuje cyklický, sprirálovitě se opakující proces.

Výstavba azylového domu je tak starostou Pačiskou jaksi odsunuta do pozadí, všeobecně propagován je záměr výstavby domova pro seniory. Azylový dům pro obyvatele v nouzi se tak do dlouhodobých plánů Bystřice nad Pernštejnem dostane zřejmě až po volbách.

Péči o chudé zavedl v českých zemích chudobinců císař Josef II. Svými dekrety v 80. letech 18. století, aby sjednotil péči o chudé, která se do té doby nahodile provozovala ve špitálech, a omezil žebrotu. Péči o chudé a přestárlé měla provozovat církev se státním dohledem. V těchto chudinských ústavech měli dotyční možnost bydlet a získat stravu. Financování chudobinců probíhalo z příjmů měst, církve, výjimečně státu a milodarů obyvatel.

Péče o chudé byla upravena v 60. letech 19. století, kdy byla zavedena obcím povinnost pečovat o chudé podle domovského práva, tím pádem chudobince přijímaly jen zchudlé domovské příslušníky a nikoliv cizí.