VÍME PRVNÍ: Úřady špatně doručovaly rozhodnutí o výstavbě vysokoškolského kampusu v Jihlavě

O povolení k výstavbě vysokoškolských kolejí bude znovu rozhodovat Krajský soud v Hradci Králové. Projekt v celkové hodnotě tři sta čtyřiceti milionů korun získal dotace od města Jihlavy, kraje Vysočina i ministerstva a jeho dokončení se plánovalo na rok 2026. Stavba přinese nejen nové ubytování pro 220 studentů, ale také přispěje k revitalizaci bývalého areálu nemocnice v centru krajské metropole Vysočiny a posílí význam školy i celého regionu.

Krajský soud v Hradci Králové sice loni v létě zamítl v plném rozsahu žalobu vedenou proti Krajskému úřadu Středočeského kraje, která rozporovala správnost postupu udělení stavebního povolení studentských kolejí VŠPJ, do sporu však vstoupil Nejvyšší správní soud jako soud poslední instance.

Úkolem krajského soudu nyní bude vyhovět pokynu obsaženému v rozsudku Nejvyššího správního soudu a vypořádat námitky týkající se důvodů podjatosti, pro sousedé z okolí stavby považovaly delegaci na stavební úřad v Havlíčkově Brodu za zkrácení jejich veřejných subjektivních práv.

Součadně také soud zkontroluje výpočtu hodnoty koeficientu zeleně pro funkční plochu OV1. Dospěje-li totiž krajský soud k závěru, že v těchto dvou bodech je žaloba sousedů ůvodná, pak zruší rozhodnutí o stavebním povolení. Neshledá-li krajský soud důvodnost žaloby na základě nosných důvodů rozsudku a doplní v tomto směru svoji argumentaci, bude důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného pouze opomenutí stěžovatele v odvolacím řízení.

Nejvyšší správní soud zastává názor, že stěžovateli v nyní posuzované věci měl žalovaný v odvolacím řízení doručovat individuálně. V rámci prvostupňového řízení byl stěžovatel vedlejším účastníkem řízení [podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona], tedy jedním z mnoha dalších, kterým se vzhledem k velkému počtu účastníků doručovalo veřejnou vyhláškou. Jeden ze sousedů se však proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolal. Tímto individualizovaným úkonem stěžovatel takříkajíc „vystoupil z davu“ vedlejších účastníků a pro účely odvolacího řízení se tak stal v jistém (přeneseném) smyslu žadatelem o přezkum rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Žadateli (stěžovateli) se v souladu s výše citovanou judikaturou přitom i v řízení s velkým počtem účastníků mají písemnosti doručovat vždy jednotlivě. Je přitom nepochybné, že stěžovatel v odvolacím řízení vystupoval aktivně. Žalovaný mu měl napadené rozhodnutí doručit individuálně mimo jiné i proto, aby se proti němu mohl běžným způsobem bránit správní žalobou. Argumentace krajského soudu, že i přes tuto vadu stěžovatel podal včasnou žalobu, proto nemění nic na skutečnosti, že žalovaný nesplnil řádně své procesní povinnosti. Nadto NSS připomíná, že sám žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti své procesní pochybení uznal, což ostatně potvrdil i krajský soud ve svém rozsudku.

Nejvyšší správní soud (NSS) proto konstatuje, že žalovaný neodůvodněně zasáhl do procesních práv stěžovatele, o čemž ostatně mezi účastníky řízení není sporu.