VÍME PRVNÍ: Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost na obchvat Třebíče

Skupina podnikatelů z Třebíče se obrátila na Nejvyšší správní soud s kasační stížností na rozsudek Krajského soudu v Brně, který potvrdil vytyčení obchvatu Třebíče. Jde především o budovy v průmyslové zóně, které by měly ustoupit výstavbě jihovýchodní části obchvatu města.

Nejvyšší správní soud připustil, že může mít uskutečnění záměru pro některé dotčené subjekty podnikající v průmyslové zóně za následek nucené přemístění výroby či zánik některých pracovních míst; zlepšení dopravy a její navázání na sousední regiony současně však zvýší dopravní obslužnost a celkovou mobilitu obyvatelstva, což jsou zcela legitimní cíle sledované v územním plánování dopravní infrastruktury.

Nadto dotčená ustanovení stavebního zákona ani jeho příloha neukládají městu Třebíč výslovně povinnost zkoumat vliv plánovaného záměru konkrétně na zaměstnanost či fungování průmyslové zóny v dotčených oblastech.

Soud nepovažoval dílčí nedostatky rozhodnutí o námitkách za natolik zásadní, aby byly samy o sobě důvodem ke zrušení celého opatření obecné povahy, resp. v rozsahu částí napadených předmětným návrhem. V žalobním bodě týkajícím se rozporu vymezení přeložky I/23 se Zásadami, spočívajícím v rozšíření okruhu staveb, ke kterým mohou být práva k dotčeným pozemkům a stavbám vyvlastněna, se krajský soud neztotožnil s argumentací dotčených třebíčských firem.

Město Třebíč na námitky místních podnikatelů stěžovatelů reagovalo obecně, aniž by se přímo věnovalo zásahu do práva na podnikání či vlastnického práva. Nicméně přes stručnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách měl soud za to, že toto rozhodnutí splňuje základní požadavky na přezkoumatelnost. Z celkového obsahu odůvodnění napadeného opatření je totiž zřejmé, jaké úvahy a důvody vedly Třebíč právě ke zvolení posuzované varianty přeložky silnice I/23. Z odůvodnění jsou pak zřejmé konkrétní argumenty reagující na vznesené námitky. Jak správně podle verdiktu Nejvyššího správního soudu uzavřel krajský soud, je nutné zohlednit nejen rozsah a společenský přínos daného záměru, ale také v napadeném opatření zdůrazňovanou provázanost s nadřazenou územně plánovací dokumentací a povahu územního plánu, který je stále toliko koncepčním dokumentem.

Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem třebíčských podnikatelů, že krajský soud jejich námitky posoudil nesprávně. Jak soud uvedl, na územní plán jako opatření obecné povahy a jeho odůvodnění je třeba nahlížet jako na celek a vykládat jej v souvislostech. Vzhledem k rozsahu a komplexnosti napadeného opatření (výrok s odůvodněním má dohromady téměř 450 stran), je možné, že určité části nebudou v naprostém a výslovném souladu. Je třeba zdůraznit, že případný drobný rozpor může být pouze malého rozsahu, aniž by způsoboval vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost napadeného opatření. Nejvyšší správní soud se však plně shoduje s výkladem a názorem krajského soudu a nespatřuje v dotčených bodech namítanou rozpornost.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že nikoliv každé porušení zákona vede k nutnosti zrušení opatření obecné povahy. Vždy je třeba zvažovat intenzitu porušení právních předpisů.