VÍME PRVNÍ: Nejvyšší správní soud odmítl námitku jihlavské vysoké školy na podjatost soudců

Soudci Nejvyššího správního soudu mohou dál rozhodovat spor sousedů a jihlavské vysoké školy o povolení výstavby vysokoškolských kolejí. Námitku podjatosti vznesla Vysoká škola polytechnická po té, kdy soudci přiznali kasační stížnosti odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podle jihlavské vysoké školy „ ve více ohledech natolik nestandardní, nesprávné a ve zjevném rozporu s judikaturou NSS, že v něm vzbudilo zásadní pochyby o nestrannosti soudců“.

Vysoká škola polytechnická (VŠPJ) odůvodnila námitku podjatosti zjištěním, že právní zástupce žalobců Mgr. Stanislav Smrčka působil v letech 2015 a 2016 jako asistent soudce v devátém senátu Nejvyššího správního soudu, tehdy ve složení Radan Malík, Barbara Pořízková, Petr Mikeš a Michaela Bejčková.

Uvedení soudci a právní zástupce Mgr. Stanislav Smrčka tak spolu minimálně dva roky spolupracovali, přičemž byli blízcí kolegové. Dva z uvedených soudců, tj. JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Radan Malík, jsou stále členy devátého senátu a v předmětné věci rozhodují, a to bez ohledu na svůj bývalý, minimálně kolegiální, vztah k právnímu zástupci žalobců.

Na základě uvedených skutečností Vysoká škola polytechnická namítá podjatost uvedených dvou soudců pro jejich vztah k právnímu zástupci žalobců.

Námitku možné podjatosti soud zamítl. Povaha vztahu zástupce žalobců Stanislava Smrčky a JUDr. Barbary Pořízkové i JUDr. Radana Malíka nepřesáhla rovinu standardního profesního vztahu, tudíž nemůže být objektivním důvodem pro založení pochybností o nepodjatosti těchto soudců.

V době společného působení na Nejvyšším správním soudu se stýkali toliko pracovně, oba jmenovaní soudci neměli s právním zástupcem žalobců blízký vztah, natož takový vztah, který by bylo možné důvodně označit za osobní a přátelský. Jejich pracovní vztah navíc nemohl být ani nijak intenzivní, neboť právní zástupce žalobců byl asistentem jiného soudce působícího v dané době v devátém senátu (konkrétně JUDr. Mikeše), nikoli asistentem jmenovaných soudců.

Konečně pak je třeba zohlednit i tu skutečnost, že právní zástupce žalobců skončil svůj pracovní poměr na Nejvyšším správním soudu již v roce 2016 a od té doby ani jeden ze jmenovaných soudců s ním není v kontaktu. Je tudíž zřejmé, že vzájemné pracovní pojítko z doby, kdy právní zástupce žalobců působil jako asistent soudce na Nejvyšším správním soudu, navíc ještě značně oslabené plynutím času (jejich poslední setkání proběhlo před osmi lety), nedosahuje takové kvality, aby zavdalo důvodné pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Barbary Pořízkové i JUDr. Radana Malíka ve věci výstavby vysokoškolských kolejí v Jihlavě.

Odůvodnění usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, které jihlavská vysoká škola považovala „ve více ohledech natolik nestandardní, nesprávné a ve zjevném rozporu s judikaturou NSS“, což u něj mělo vzbudit „zásadní pochyby o nestrannosti soudců“, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na správní soudní řád, který explicitně stanovuje, že důvodem k vyloučení soudců nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Tvrzení o možné podjatosti označil soud za ryze sujektivní a spekulativní.

Události kolem výstavby vysokoškolských kolejí v Jihlavě můžete sledovat přímo zde.