(VIDEO) Stálá výstava ukazuje Polnou jako jeviště antisemitismu

Soudní proces s Leopoldem Hilsnerem z Polné vstoupil do českých dějin jako „hilsneriáda“ , kdy místo nalézání spravedlnosti se soudní síň stala jevištěm antisemitismu.¨

Výstava v Polné Hilsnerovu aféru nezobrazuje pouze jako projev „středověkých“ předsudků, ale jako důsledek integrace antisemitismu do soudobých společenských a politických diskursů. Věnuje se nárůstu politického antisemitismu, hospodářskému bojkotu, protižidovského násilí stejně jako projevům „lidového“ anti­semitismu.

Zvláštní pozornost patří tisku jako médiu zprostředkujícímu antisemitskou interpretaci polenského zločinu a vytvářejícímu z něj celonárodní aféru.

Leopold Hilsner, židovský obyvatel Polné. Její skutečný vrah však nebyl nikdy vypátrán a usvědčen. Aby se vražda chudé venkovské dívky mohla proměnit ve významnou aféru, která po téměř dva roky zaměstnávala českou a evropskou veřejnost, musela být přepsána do jazyka moderního antisemitismu. Justiční omyl a osobní tragédie Leopolda Hilsnera byla zaviněna mimořádným vlivem protižidovské propagandy a politiky v české společnosti v době kolem roku 1900.

O nejnovějších poznatcích kolem pozadí soudního procesu zasvěceně vypráví průvodce Jan Prchal ze Spolku za historickou Polnou.

Dochovaná historie života židů v Polné začíná roku 1676, kdy vydal Ferdinand z Dietrichštejna řád pro Židy (příbytky Židů neměly být do budoucna smíšeny s příbytky křesťanů, limit židovských rodin ve městě činil 16 a bylo vyčleněno ghetto pod Dolní branou, byla vymezena živnost pro Židy – obchod s bavlnou).  V roce 1680 dal Ferdinand pokyn k vyměření nového židovského ghetta na Horním městě. V roce 1681 uzavřela městská rada s představiteli židovské obce neodvolatelný kontrakt.  Ve stejném roce pronajalo město židům městskou koželužnu a dalo do užívání 16 nově postavených chalup. .V roce 1684 byla uzavřena smlouva mezi židovskou obcí a majitelem panství o stavbě zděné synagogy (do té doby používali Židé modlitebnu umístěnou v soukromém domě).

V roce 1703 obdrželi Židé v Polné významná obdarování od knížete Leopolda Josefa Ditrichštejna, která se týkala volby vlastní samosprávy, obchodů a účasti na ročních trzích ve městě.  Po velkém požáru v roce 1712 bylo židovské město přestavěno a počet usazených rodin byl zvýšen na 32. V roce 1724 žilo v Polné již 52 židovských rodin a členů obce bylo 305. V roce 1759 byl vystavěn židovský špitál. V roce 1811 žilo v polenském ghettě 87 rodin, v roce 1830 128 rodin a počet členů židovské obce se zvýšil na 770 osob.

V revolučním roce 1848 Židé získali plná občanská práva a v Polné byla ustanovena samostatná židovská setnina. Po velkém požáru města v roce 1863 docházelo k postupnému úpadku Polné. Ten postihl i židovskou komunitu. Významný vliv na život Židů v Polné měla tzv. hilsneriáda. V roce 1920 odešel z města poslední rabín a v roce 1938 žilo v Polné 37 obyvatel židovského původu.