(VIDEO) Nekrmit! Na Zelenou horu se vrátily ovce jako živé sekačky trávy
Novou turistickou atrakcí poutního kostela sv. Jana Nepomuckého se stane stádo živých ovcí. Tyto přírodní sekačky trávy se zde podle dochovaných údajů pásly naposledy počátkem devatenáctého století.Doba Marie Terezie je obdobím největšího rozkvětu chovu ovcí v Čechách.
Poutní kostel na Zelené hoře je unikátním uměleckým dílem a nepochybně nejosobitějším počinem geniálního českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.
Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavba byla zahájena v roce 1719 rozhodnutím opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté.
Za zlatou éru českého ovčáctví lze považovat 30. léta 19. století. Ceny vlny byly poměrně vysoké a pro řadu statků to byl tehdy nejvýznamnější zdroj prostředků. S rostoucím objemem produkce se cena vlny postupně snížila až na polovinu. Se změnami hospodářských poměrů po roce 1848, úbytkem luk na úkor obilí, modernizací zemědělské výroby a v neposlední řadě vlivem australské a jihoamerické konkurence se počet ovcí neustále tenčil, především ve prospěch skotu a vepřů.
Jestliže byl počet ovcí ve čtyřicátých letech 19. století cca 1,5 milionu, v roce 1890 již jen 400 tisíc.
Tehdy se však ovce chovaly již spíše pro maso, žádané na anglickém a francouzském trhu. Po zavedení ochranářských opatření v těchto zemích a nasazením vysokých cel na dovoz skopového masa padla však i ta poslední možnost, jak na chovu ovcí vydělat. Chov ovcí tak během několika dalších desetiletí téměř vymizel.
Podívejte se na videozáznam tiskové konference města Žďáru nad Sázavou