Rozdělování sportovních dotací: Dilema veřejného statku a tragédie obecní pastviny

Problém rozdělování sportovních dotací z rozpočtů měst a obcí lze jednoduše vysvětlit na problémech „Dilema veřejného statku“ a „Tragédie obecní pastviny“.

Dilema veřejného statku

Veřejným statkem je v tomto modelu cokoli, co může užívat každý bez ohledu na to, zda nějak přispěl k existenci či potřebnosti – např. sportoviště . Každý může tento veřejný statek užívat, aniž by přispěl na jeho provoz, a svým užíváním nijak nezmenší jeho dostupnost či prospěšnost ostatním.

Z čistě individuálního pohledu jednotlivce je ekonomicky racionální chování následující: Neplatit nic a užívat.Nejde jen o to, že člověk ušetří; vyhne se i nepříjemnému pocitu, že je trouba, který platí, zatímco ostatní parazitují. Problém je jednoduchý: Pokud se tak začnou chovat všichni, nebo alespoň výrazná část, tak statek zanikne.

Tragédie obecní pastviny

Doplňkovým problémem k dilematu veřejného statku je „Tragédie obecní pastviny“. Představte si jakýkoli společný omezený zdroj: Les, louku, pastvinu nebo třeba obecní studnu, k němuž má volný přístup skupina lidí. Na rozdíl od obecního statku v předchozím příkladu zde znamená zisk jednoho člena skupiny ztrátu pro ostatní.

Jak se vyhnout tragédii obecní pastviny? V reálu a v malých společenstvích nebývá tragédie až tak viditelná, protože se lidé trošku znají, a vždy se mezi nimi najdou krom chamtivců i takoví, kteří začnou „nezištně trestat nepoctivce“ – vzpomeňte například na – leckdy velmi rozhodný – odpor fronty lidí proti předbíhačům. Ovšem po čase se z nezištných trestačů stane pořádková služba, která si pro sebe určí přednostní právo přístupu ke zdroji, a jsme tam kde jsme byli…

Jinou cestou je např. vypsání pořadníků – kdo , kolik, jak často smí… Třeba že každý soused smí vyhnat jeden den jednu krávu na pastvu. Nojo, ale co ten, co má krav pět? Jeho krávy budou čtyři dny hladovět? Pořadník je prvním krokem k dobru, které často vede k pokusům o spravedlivé rozdělení. Tedy že tomu sousedovi, co má pět krav, čtyři sebereme, a tím bude spravedlnost nastolena.

Radnice vymýšlejí podle přání voličů spravedlivý systém rozdělování dotací. Časem zjistí, že se to nepodařilo ani v sousedním městě. Spravedlivý systém rozdělování dotací si žádá o nominaci autora na Nobelovu cenu za ekonomii.

Řešení podobných dilemat jsou v zásadě trojího druhu: Motivační, strategická a strukturální. Motivační řešení pracují s „morálním apelem“, vyzývají k šetření, střídmosti, nesobeckosti (např.: ženy a děti dopředu, mladší uvbolněte místa starším apod.)

Strategická řešení navrhují co dělat když… a jak se zachovat, když… a jestli přijde támhleten dvakrát, tak já teda taky přijdu dvakrát…

Strukturální řešení fungují tak, že dilema ruší. Buď tím, že zintenzivní komunikaci účastníků a nutí je k dohodě, nebo tím, že veřejný statek převedou na jinou formu.

Spravedlivý systém rozdělování sportovních dotací je takový systém, který za spravedlivý považuje dárce – radnice města a rozhodnutí zastupitelstva města. Sportovci žádají spravedlivé rozdělování dotací, při kterém ale myslí na svůj osobní prospěch. Výsledkem požadavků na spravedlivé rozdělování dotací je zápas o co největší balík veřejných peněz pro individuální spotřebu sportovců. Politici pak musí vedle schopnosti ustát dotační tlaky na co největší balík peněz získaný skrz spravedlivé rozdělování dotací ustát i mediální tlaky sportovních redaktorů v roli lobbistů jednotlivých sportů.