Robotkovy deníky: Dojmy protektorátní, v lidové mluvě protentokrátní

Jeden z deníků generálmajora in memoriam Josefa Robotky obsahuje i zápisky z prvních dnů Protektorátu Čechy a Morava – Dojmy protektorátní, v lidové mluvě protentokrátní:

5.4.1939 – V situaci, již nyní žijeme, kdy události se přímo řítí, je těžko zahrát si na proroka z lidu a dovolit si předvídat události aspoň do hloubky jednoho měsíce.

Proto – vyčkávejme klidně na svých místech:

1. gáže za měsíc duben a

2.  dalšího svého osudu –

jemuž jsem dnes podal ruku, odeslav vyplněný dotazník pro „akci za účelem umisťování důstojníků“

7.4.1939 – Naslouchaje zprávám z Moskvy dozvídám se překvapující novinku, že oddíl italského vojska obsadil Albanii po předchozím bombardování pěkných pobřežních měst.  Vláda Jugoslávie prý je v permanenci – čemuž se nelze vůbec divit. Po anglických námluvách v Polsku je toto stěžejní událostí posledních dnů a zde zmíním zprávu, že náčelníci hlavních štábů italského a německého projednávali v těchto dnech otázku společného vrchního velení obou armád, je tento nový násilný čin fašismu skvělou perspektivou do budoucnosti: Dobře se to rozbíhá – jen ještě trochu rychleji!

Náš nynější tisk národního souručenství se zprávami zjevně ošifrovanými ČTK komentuje obsazení Albanie jako „Nové údobí italských dějin“, že jde „o ryze italskou věc“, vzhledem k utlačování italských příslušníků v Albanii, geografický zájem Italie „na východním břehu Adrie je ochrana národa, jehož panovník vládne proti lidu, zaměňuje státní pokladnu s pokladnou soukromou“ a že tudíž „Velvyslanecká Konference po skončení světové války přiznala Italii právo zakročiti v případě vážných nepokojů v Albanii a obnoviti tam klid.

Je zajímavé, jak ve zprávách na ose bezvadně obnovují klid!

Obyčejnému člověku se zdá, že západní velmoci uznávajíce zájem Italie, podle našeho souručenského tisku hodily hladovějícímu dravci něco pro ukojení, namísto Tunisu, Džibuti, Suezu atd – Požadavků poslední státnické řeči Duceho. Opět na cizí účet.

————————-

Dostal jsem zprávu, že MNO se snaží opravdu nás umístiti v podnicích. A tak jsem zvědav, kam mne Osud zavane, nebudul-li se nadále opásávati mečem svým!

.15.4.1939

č.j.G121 -hl. št. 3. odděl. ze dne 25.3.1939 jsem byl přeložen přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu s účinností od 15.3.1939 a předtím od 1.X.1939.

Je opravdu zajímavé, jak úřad dosud bezvadně funguje! Tak mě napadá při pohledu na slavný dekret, „jak by bylo krásné ověnčiti se šavlemi“ a vyjít si do ulic.

Co asi hl. št. naším převzetím sleduje? Zdá se mi, že přeložením do skupiny důstojníků gen. štábu skýtá nám možnost MNO, získati v rámci umisťovací akce gážistů místo systemizované pro vysokoškoláky. Tedy k něčemu bude vysoká škola válečná přece jen prospěšná.

18.4.1939

Tak jsem si zase jednou poslechl „protektorátní rozhlas“ a zprávy ČTK. To je ale legrace! Sovětům se zásadně říká bolševici, ministr zahraničních věcí SSSR se zove Litvinov-Finkelstein, prezident USA je Koňský handlíř – a Adolf Hitler je vůdce!

Zprávy ČTK těchto dnů jsou předevšim ve znamení obkličovací politiky Anglie, válečné psychy jež vyvolává Amerika, jen Třetí říše a císařská Italie jsou jediní nositelé míru a obzvláště dne je znamením skvělého nadávání rušiteli míru – Rooseweltovi!

ČTK je po této stránce schopna skvělých výkonů a je podivuhodné, jak je český jazyk bohat finesami pro neomalené nadávání. Pro nás, děti Protektorátu, Moskva říká zásadně „tak zvaného“, je nejdůležitější, že Vůdce slaví 20.4. 50leté narození – že se vůbec narodil!

A  že k této vysoce významné události – zvláště pro Čechy – je možno vzácnému oslavenci posílat telegramy a že tento slavný den budou poštovní úřady Praha 1- Prag 1 a Brno 1 – Brunn 1 orážet slavnostnostním razítkem poštovní zásilky k účelům filatelistickým.

Evidentně důležitá je i zpráva, že 20.IV. nutno považovati za svátek – Čechové! Masaryku! Beneši! s nedělním klidem živností.

J. A. Komenský:

„Věřím i já bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcích Tvých se k tobě navrátí, ó Lide český“

20.4.1939

„Národní svátek“, říká protektorátní tisk.

Tohoto truchlivého dne byl před 50. lety povit „nositel míru XX. století“  Vůdce německého národa pro něhož není vzoru v kulturních dějinách a že všchny dosud žijící veliké osobnosti jsou proti němu hanebné nic, se raduji konstatováním, že příšerné prapory vlají jen na úředně nakomandovaných budovách a že v celém našem městě ani jeden náš občan nevyvěsil vlajku Protektorátu, k čemuž prošla tiskem a rozhlasem vysoce laskavá pobídka.

Nač je potřeba nyní Národní souručenství,  jehož skvělým heslem „Kdo není členem Národního souručenství,  vylučuje se z národa“, provozuje se nábor členstva, přičemž se též povede seznam osob do N.S. se nepřihlásivších. Zajímavé metody – jako hlasování na důstojnických shromážděních!

A hlavně – vlasti zdar!