Řízení o prohlášení parní lokomotivy a vagonů jindřichohradecké úzkokolejky kulturní památkou vede Ministerstvo už deset let

Parní lokomotiva jindřichohradecké úzkokolejky U37.002 z roku 1898 spolu se souborem dalších vozů a lokomotiv se mohou stát kulturními památkami. Řízení vede Ministerstvo kultury už deset let. V případě prohlášení kulturní památkou by Česká republika mohla získat předkupní právo na lokomotivy a vagóny jindřichohradecké úzkokolejky.

Lokomotiva řady U 37.0 je parní úzkorozchodná lokomotiva vyráběná na přelomu 19. a 20. století lineckou společností Lokomotivfabrik Krauss & Cie a pražskou První českomoravskou továrnou na stroje. U kkStB byly označeny řadou U, Československé státní dráhy postupně vlastnily 12 kusů této řady – jednalo se o stroje U 37.001 až U 37.011 a lokomotivu s chybným označením U 38.001. Zajišťovaly dopravu na úzkorozchodných tratích ČSD, tedy na tratích z Jindřichova Hradce do Obrataně a do Nové Bystřice, z Třemešné do Osoblahy, z Frýdlantu do Heřmanic, z Ružomberoku do Korytnice a na drahách Užhorod – Antalovce a Teresva – Neresnica na Podkarpatské Rusi[3]. Tři téměř shodné lokomotivy byly dodány pro trať Králův Dvůr – Koněprusy, ty v roce 1925 obdržely označení U 37.901 až U 37.903.

Pro nostalgické jízdy nyní slouží renovovaná lokomotiva U 37.002, která vozí vlaky na tratích Jindřichohradeckých místních drah. Zařazení lokomotivy mezi kulturní památky navrhlo už před deseti lety Národní technické muzeum.

„Situace v řízení nám není známá,“ sdělila mluvčí Národního technického muzea Jana Dobisíková.

Ministerstvo kultury v prosinci 2024 nedokázalo sdělit insolvenčnímu správci současný stav řízení o prohlášení vozového parku jindřichohradecké úzkokolejky kulturní památkou. Zadlužená společnost Jindřichohradecké místní dráhy není nijak omezena v případném prodeji vozidel novému majiteli, má pouze notifikační povinnost – musí sdělit nového vlastníka.

Zadlužená společnost Jindřichohradecké místní dráhy pomalu směřuje do rukou nového vlastníka, ať už prodejem jednou smlouvou nebo případným rozprodejem nemovitého a movitého majetku. Například parní lokomotivu lze provozovat pouze na jindřichohradecké nebo osoblažské místní dráze.

„Samotné řízení je velmi složité a náročné zejména z důvodu nutnosti důkladně posoudit památkové hodnoty skutečně velkého množství jednotlivých objektů, které jsou do souboru zahrnuty. Další komplikací v řízení jsou také neujasněné vlastnické vztahy některých předmětů, které jsou v posledních letech dotčeny insolvenčním řízením,“ vysvětlila mluvčí Ministerstva kultury Petra Hrušková.

„Délku správních řízení nelze obecně specifikovat, ani předvídat, neboť je vždy individuální dle složitosti a případné komplikovanosti každého řízení a řešeného případu. Správní řízení je velmi náročný proces, ve kterém ministerstvo kultury musí posoudit a doložit památkové hodnoty posuzovaného dle platného zákona o státní památkové péči, zhodnotit všechny nashromážděné podklady a stanoviska orgánů památkové péče jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Během správního řízení se navíc po celou dobu může k předmětnému vyjadřovat také účastník řízení, který může spis doplňovat o svá vyjádření, další posouzení, může následně podat rozklad proti ministerskému rozhodnutí, podávat žaloby a podobně,“ dodala mluvčí Hrušková.