Římskokatolická církev znovu nabízí kostel sv. Kateřiny městu Havlíčkův Brod zadarmo

Mezi Římskokatolickou církví a městem Havlíčkův Brod začalo další kolo jednání o bezúplatném převodu kostela svaté Kateřiny. Podobná jednání proběhla již v předchozích letech.

„Tento v jádru gotický jednolodní kostel z roku 1319 s renesančními a pseudorománskými úpravami
patří neodmyslitelně k tváři a charakteru našeho města. Jeho převzetí Městem Havlíčkův Brod by
dávalo záruku jeho dalšího začlenění a nového života v kulturním duchu našeho města,“ napsal starostovi města děkan římskokatolické církve Oldřich Kučera.

Kostel svaté Kateřiny údajně pochází ze 13. století. První písemné zmínky ale najdeme až v roce 1319, kdy biskupové na žádost Lva Puchinera udělili odpustky ke kostelu a špitálu sv. Kateřiny v Německém Brodě. Dle zasvěcení byl založen zřejmě jako hornický a postaven u jediného mostu přes Sázavu. Spolu s kostelem stál za hradbami města špitál založený řádem Německých křižovníků okolo roku 1256 a historie obou jsou tak spolu nerozlučně spjaty.

Dalo by se říci, že z brodských památek byli kostel i špitál zasaženy největším množstvím různých pohrom a neštěstí, nahrávalo tomu i jejich umístění blízko řeky.

Stejně jako ostatní kostely, byl i tento v roce 1422 úplně rozbořen husitskými vojsky. Město tehdy zůstalo celých 7 let pustým, než se začalo probírat z úpadku.

Zásluhou četných darů a odkazů byl špitál i kostel obnoven a po následující léta se majetek Špitálu rozrostl o rozsáhlé pozemky rozkládající se od toku Šlapanky až k pozemkům termesifským skládající se z četných rolí, luk, lesa a několika málo chmelnic. Říkalo se jim tehdy souhrnně “Špitálsko” nebo “Na Špitálsku”. Mimo to měl špitál v držení mlýn, část řeky, stav a také sedm masných krámů, které pronajímal za určité roční nájemné. Do špitálu byli přijímáni především měšťané chudí, ale i zámožnější. Ti však si zajišťovali zaopatření za nějaký plat a často i odkazem ve svém “kšaftu”. Méně byli přijímáni i lidé přespolní a žebráci.

V roce 1635 rozvodněná Sázava podle očitých svědků rozlomila velký dřevěný most u kostela na čtyři části a tři z nich odnesla. Jeden kus uvízl u Panských luk a nahromadilo se u něj takové množství ledových ker, že ještě nějaký čas po velké vodě po nich lidé sem i tam chodili.

Asi o půl čtvrté ráno 6. dubna 1636 vypukl ve špitálním chlévě požár, který se brzy rozšířil a do základů vyhořel jak špitál a kostel, tak i čtyři sousední domy. Příčinou ohně byla zapálená tříska, kterou si ve chlévě chtěla posvítit žena špitálního správce. Dvě léta na to dovršila dílo zkázy velká povodeň.

Zásluhou mnohých dobrodinců mohl být špitál brzy obnoven a již v roce 1642 byl společným úsilím měšťanstva znovu vystavěn. Avšak netrvalo dlouho a areál byl opět zničen. V roce 1662 bylo město postiženo rozsáhlým požárem, který vypukl na hlavním náměstí v Klosovském domě (dnes č. p. 168; sídlo České spořitelny). Ten nejprve pozřel domy na východní straně náměstí a Dolní ulice. Ohnivý živel přeskočil i na špitál a obecní mlýn a vrátil se po západní straně Dolní ulice na náměstí, kde ještě stihl zničit jižní frontu domů včetně radnice. Požáru tehdy padla za oběť více než třetina města.

Půl století poté čekala na špitál další pohroma. V roce 1714 se po ohromné průtrži mračen na žďárském a polenském panství protrhalo několik rybníků, do města se přivalily spousty vod a rozbořili celý špitálský komplex, takže ze špitálních budov zbyly pouhé sutiny. V Německém Brodě tehdy přišlo o život přes 60 lidí, bylo zbořeno 90 domů, hlavní most, pět mlýnů a soukenická barevna. Příval také odnesl od kostela sv. Kateřiny celou zvonici. Jeden ze zvonů se našel až v Okrouhlici.

Po těchto zkušenostech rozhodla se obec přeložit hospodářská stavení špitálského dvorce na bezpečnější místo na druhé straně řeky. Dnes by se nacházely v prostoru současného sídla hasičského záchranného sboru v Žižkově ulici. Obytná stavení byla obnovena na původním místě a kostel znovu vystavěn v letech 1727-1728.

V letech 1852-1854 byl postaven nový kamenný most místo původního dřevěného. Obytné budovy špitálu byly v roce 1912 zbořeny a na jejich místě vybudován parčík. V něm byl 1. října 1933 odhalen pomník T. G. Masaryka vytvořený akademickým sochařem Janem Štursou. Za války byl Němci odstraněn a znovu do prostoru města umístěn až v roce 1991 před budovou v té době okresního úřadu (bývalého augustiniánského kláštera).

Stavebně se kostel naposledy změnil v roce 1953. Během oprav byl šindel nahrazen prejzy a posílen krov. Také v exteriéru a části interiéru dostal nové cementové omítky.

Za posledních deset let stála údržba kostela římskokatolickou církev necelé tři miliony korun , město Havlíčkův Brod přispělo jeden a půl milionem korun. Kraj Vysočina přispěl obdobnou částkou jako město Havlíčkův Brod.

Členové Finančního výboru byli požádáni o projednání nabídky včetně přijetí usnesení na nejbližším zasedání. Na výzvu místostarostky Havlíčkova Brodu Marie Rothbauerové mají zvážit pro a proti související s případným převodem (prodiskutování zamýšleného převzetí památky, zvážení následného využití objektu včetně návrhu o stanovení správce objektu a předběžných výdajů na roční provoz). Dále místostarostka Rothbauerová upozornila, že se památka od roku 2018 nachází v generální opravě. Kromě výdajů na dokončení generální opravy i současný stav kostela bude vyžadovat značné výdaje na zajištění objektu a výdaje na další jeho využití.