Prohlášení primátorky Koubové (Fórum): Ano, jdeme v podstatě z krize do krize

Minulý týden jsem začala psát novoroční ohlédnutí se za minulým rokem, takové shrnutí hlavních milníků, a najednou do toho přišlo oznámení o rezignaci mého kolegy.

Dívala jsem se do toho mnou rozepsaného textu a říkala jsem si, co už mockrát: tuhle práci prostě nejde dělat tak, aby se do vás a vedení města kdykoli neopřel kdokoli za cokoli.

Množství toho, co je pro město třeba udělat, je nekonečné. A násobí se tím, jakým způsobem tu kterou změnu provedete. A názorem, co má prioritu. Zastupitelů je 37. Občanu 50 tisíc. To je názorů!

Když už se 19 lidí (minimální počet zastupitelů potřebný v Jihlavě k tomu odhlasovat návrh v zastupitelstvu) dohodne na společném cíli, tak vsaďte boty, že se pohádají u toho, jak kýženého cíle dosáhnout. Když si k tomu připočtete, že je v naší koalici šest politických subjektů napříč pravo – levým a konzervativně – liberálním spektrem, a že je nás fakt jenom 19, tak je skoro zázrak, že se nám vlastně podařilo cokoli prosadit. Přesto máloco spadne pod stůl.

Ano, jdeme v podstatě z krize do krize, málokteré volební období bylo tak dynamické. Rezignace dvou náměstků, vleklý a extrémně nároční soudní spor, řada nevyřešených problémů z minulosti (na který má každý jiný recept), a do toho všeho covid a s ním i hospodářské problémy.

A my pořád držíme, i když uznávám, že zuby nehty.

Chtěla bych na tomto místě poděkovat všem kolegům z koalice za všechny ústupky, které učinili. Někdo se kouše do jazyku, když řešíme sociální politiku, někdo u změn nakládání s majetkem, někdo už je alergický na slovo strategie, někdo má osypky u sousloví územní plánování. Ale přesto se nad tématy znovu a znovu scházíme, hádáme a hledáme ideální řešení, která znovu přepracováváme tak, aby byla funkční pro Jihlavu, protože víme, že jsou to zásadní témata k řešení a jsou na ně odlišné názory. Oproti minulému období se znásobil počet všech možných jednání, protože prostě musíme mluvit mezi sebou, musíme zohledňovat názory ostatních, protože chceme podrobit první výkopy důkladné diskusi, než je navrhneme ke schválení. Zástupci vás, kteří jste volili členy současné koalice, jsou zvaní na bezpočet pracovních skupin, seminářů, projednání, aby mohli vyjádřit svůj názor na projednávanou věc. Děkuji kolegové za všechen čas, který věnujete Jihlavě. Kompromisy děláme všichni, to je prostě nutnost, ale zároveň věřím, že široký vějíř názorů způsobuje, že neschvalujeme pitomosti.

Už když to píšu, slyším hlasité názory kritiků, že jsme pitomostí schválili hromadu. A víte vy co? Raději budu diskutovat nad smysluplností našich kroků než se zpovídat z toho, že jsme pro město neudělali nic, že stojíme a stagnujeme. Když jsem si pročítala svoje poznámky, ze kterých jsem chtěla udělat ten prvně zmiňovaný text, došlo mi, kolik času a energie nás stála ta kauza „voda“. Jak se potíme u zadávání veřejných zakázek tak, abychom mohli hlídat kvalitu a zároveň neporušovali zákon. Co nervů nás stojí vznik Útvaru městského architekta, kolik bezesných nocí přináší nová aréna, kolik nekonečných debat vedeme nad tím, jak správně spravovat majetek. Kolik kostlivců na nás padá z dob minulých. Město to potřebuje, takže na tom pracujeme, i když to na ulici není vidět hned.

A kdykoli může někdo přijít a říct – děláte to blbě, málo, nekvalitně, nedostatečně. (Protože tahle práce se nedá dělat „dokonale“, cest je mnoho.)Vždycky odpovídám, pojďte si k tomu nebo tomu tématu sednout a probereme to, zkusím vám říct, proč jsme to udělali tak nebo tak. Z křiklounů se najednou stávají lidé, kteří mi děkují za práci pro město. Spoustu toho, co jsme udělali, není ještě dotažené do konce a má to mouchy. Spoustu toho ještě není vidět. Spoustu věcí jsme zmastili a vím, že se to nepovedlo. Vůbec nechci, aby to celé znělo jako dokonalý příběh jednoho politického období, protože to tak rozhodně není a sama to tak nevnímám, moc dobře znám bolesti našeho působení. Ale v politice neexistuje dokonalost. Neexistuje žádný způsob, jak vládnout bez kompromisů, pokud chceme demokracii.

Spoustu toho, co jsme udělali, ale odpovídá potřebám města. Vyřešili jsme naprostou většinu průšvihů z minulosti, provedli jsme systémové změny, na kterých se dá velmi dobře stavět. Od strukturálních změn na úřadě po sociální politiku, od způsobu parkování po změnu nakládání s majetkem. Změnili jsme způsob komunikace radnice s občany, ale z čeho mám fakt velkou radost – máme na dosah dostupné bydlení. Navíc umíme konečně krásný advent, Vánoce i léto, umíme promítat na Heulose, konečně máme nástroje k tomu se postarat o cestovní ruch. Víte, kolik řečí typu „voda nikoho nezajímá, to není politické téma, protože vodovody a kanalizace nejsou vidět“, jsem si vyslechla? Jeden z nejzásadnějších okamžiků našeho města od revoluce a nikoho to nezajímá… Ale já věřím, že za pár let to bude vidět – teď se dělá na projektových dokumentacích a stavět se začne za rok, za dva. Jo, mluvím o těch zpropadených chodnících, ale i o další nezbytné infrastruktuře, která byla ještě před dvěma lety nanejvýš tak předmětem vášnivých diskusí. Vodojem Bukovno a napojení na Želivku. Odmítám dělat jenom věci, které „jsou vidět na první dobrou“.

Za pár měsíců tu máme volby, a tak se můžeme všichni těšit na to, jak bude zhodnocováno naše volební období, jak se bude řešit kvalita práce a programové postoje.

Vím, že nám někteří umyjete záda, vím, že jsme pro někoho nachystali málo jednoduchých a dobře viditelných projektů. Vím, že do objektivního hodnocení celého volebního období někteří zahrnou i subjektivní hodnocení mého osobního života. Beru to jako součást práce.

Z textu, který jsem chystala o tom, co se povedlo a co ne, vznikne menší seriál, a tak můžeme diskutovat a říct si, jestli se to povedlo či nikoli. Vypadá to, že začíná boj o další volební období. Nedávno jsem veřejně zvažovala svoje pokračování v politice, takže se sluší teď veřejně říct, že chci rozdělanou práci dotáhnout do konce. Nepotřebuji být primátorka, ale chci mít funkční a zodpovědné město. Proto jsem do toho všeho šla, a proto budu pokračovat dál v boji o to, aby to tak bylo. Jestli budu v roli členky komise, zastupitelky, radní či ve vedení města, se uvidí po volbách, to je na vás. Ale stojím si zatím, co je za mnou, za námi, za tím uplynulým časem. Díky!