Problémy Romů na Vysočině: patnáctileté matky i nezájem mladíků pracovat

Poměrně nemalý počet romských dívek ve věku kolem 15 let jsou již těhotné a romští mladíci se po „úspěšném dokončení“ základní školy nechají zaevidovat na úřadu práce a přivydělávají si „prací na černo“.

Tuto zkušenost získávají většinou po vzoru vlastních rodičů a velmi málo mladých Romů na Vysočině má zájem měnit něco na současných zvycích (které získali při výchově v rodině).

Mnoho volných pracovních míst se pro tuto cílovou skupinu na pracovním trhu nenabízí, ale v době, kdy se do České republiky musí „dovážet“ mnohdy nekvalifikovaná pracovní síla ze zahraničí, je zarážející nezájem Romů o získání trvalého pracovního poměru, i když možnost získat zaměstnání je.

Dle názoru odborné veřejnosti je třeba na Vysočině změnit:
– systém vyplácení sociálních dávek, kterých mnozí Romové zneužívají (žijí z nich, přestože jsou schopni pracovat)
– změnit systém fungování některých NNO, které se neustále snaží Romům nabízet své služby i když je mnohdy ani Romové nepožadují. Je nutná zpětná vazba i ze strany Romů, tzn. když společnost Romům neustále něco nabízí a poskytuje, je třeba, aby tyto služby byly opětovány i ze strany Romů (např. zajištěním docházky dětí do škol).

Tyto skutečnosti je nutné vnímat i v souvislosti s tím, že majoritní společnost má také očekávání plnění konkrétních povinností. Je nutné nastavit priority, které by mohly v budoucnu vést ke zlepšení životní situace Romů, a to v pořadí:
1. vzdělání – bez potřebného vzdělání není možno získat „slušné“ zaměstnání
2. zaměstnání – bez zaměstnání nelze zajistit potřebné finanční prostředky nutné k zajištění „slušného“ bydlení a výchovy v rodině, bohužel však na toto pravidlo ve vztahu k Romům většinová společnost rezignovala
3. bydlení

Je tedy nutné se zamyslet nad tím, zda finanční prostředky investované do „osvědčených a efektivních programů“, jsou opravdu využívány tak, aby alespoň částečně mohly tuto situaci pozitivně ovlivnit.