Pověsti z Vysočiny: O založení městečka Polná

Co teďka leží město Polná, byl za prachstarých časů jeden velikánský les, ve kterým pálili huhlíři v milířích huhlí, pro něž si jezdili havíři z okolních dolů u Přibyslavě, Jihlavě a Brodu. Taky vokolečně daleko široko nebyly než starý pralese. Po nějaké vsi nebylo ještě ani počudu.

V takovým jednom místěti, kde říkali na Žabokrtech, stálo sedum a na kopci tři dřevěné chajdy huhlířské.Jelenice a medvjedi chodili až k huhlířským chalupám a koukali z povzdálečí do dveří, a když se smrklo a kvíčerek přišel, svítili z dálky jako ouhlíky očima vlci a votvírali kamzy, ale že vohňa i kouřa se báli, proto huhlířům neškodili. Také ryslové, divoké kočky tu byli, ba ani vo kanca nebylo zle.

Časem táhla vokolo všelijaká lesní čeládka, smolaři, brtníci, houžvičkáři a lovci a pověděli huhlířům, co je novýho nebo se to voni dozvěděleli vod nich. Taky sem někdy vrazili Moravci a poplenili a pobrali havířům jejich dílo. Jedenkrát vyrazila veliká lovecká chasa z lesa za Pekly a dostala se skrze bahna až na kraj kopca.

Byl to kníže kouřimský Polmněn a jeho lidstvo. Polmněn zastavil se na pahorku nad bažinou Pekly, co teď zámek stojí a chasa brodila se k němu sladčicí, skrz kterou bla ouzká pěšinka z hatí. Vtom se jeden jezdec uhnul z cesty, zapad do bahna a kůň ho zašlapal. Než ho vytáhli od koňa byl zabit.

Přinesli ho před knížete, neboť byl jeho nejmileší služebník. Že byl večer zvostali tu všici lovci u huhlířů na noc. A zahynulého druha druhý den položili na jeden hořící milíř, kterých tu tolik hořelo a po starém zvyku spálili. Potom sebrali popel do hrnca a nasypali na hrob pahorek.

Kníže Polmněn rozhlížel se po blatech a bařinách a řekl: “Tohle místo huhlířské, kde zlej lesní duch stáhl vašeho druha do blat, si pamatujte dobře! Zde by stačily dvě silné paže a nikdo by nemohl z Moravy. Sem přivedu si lid, aby mi tu od kamene a dřeva postavil hradiště Polmněnovo a pod ním ves, a ti budou střežit ouzkou pěšinku, kterou možno Moravcům padat do Čech.”A tak se stalo.

Polmněnův lid přišel a i huhlíře si přibral a dali se do práce.Tak povstalo hradiště a ves Polna. Polmněné, lid knížecí, usadili se tu a rozmnožili, a tak vznikly i nejstarší obce na Polensku. Jsou prý to Věžnice, Hrbov, Brzkov, Skrýšov, Poděšín, Dobroutov.

Ti huhlíři zůstali na svých Žabokrtech a Podhoře, kde byl na vrcholku kopca jejich posvátný háj. Pod ním v údolí “Pekla” pálili své mrtvé.Když sem přinesli sv. Cyril a Metod víru křesťanskou, postavili na kopci dřevěný kostelík sv. Kateřiny. Tenhle už je druhý a také prachstarý. Když přišli staré župy k zrušení, dostaly vesnice a hradiště páni z Polmny, potomci posledního čáslavského župana.

Pověst o zvonech Medlova čtěte zde, o Žákově hoře přímo zde. Pověst o loupežnících z hradu Štarkov najdete přímo zde.