Pověsti z Vysočiny: O Jemnici a panně Jemně

Počátkem devatenáctého století vykopal jemnický zámečník Josef Cirnstein sochu panny, jež dostala jméno Jemna. Informuje o tom ilustrovaný československý časopis pro zábavu a poučení „Praha“.

Zámečník Josef Cirnstein byl muž prostý a zbožný, velký milovník starožitností, který sochu z kamene tesanou, polonahou, beznohou v hromadě hlíny sesunuté do lokality Jordán nalezl. Sochu očistil a do zdi ve své zahradě zazdil.

Podle pověsti patří socha pohanské kněžně jménem „Jemna“, jež snad zakladatelkou města byla. Jiná pověst spojuje sochu s událostmi z dob husitských válek.

Za dob husitských válek byla Jemnice tvrzí nepřístupnou, nepřáteli mnohokráte obléhanou. Roku 1423 táhl krajem podvelitel Žižkův, Bzdina, jež obléhal města znojemského a jihlavského kraje. Mnoho měst se muselo Bzdinovi prodrobiti a když k Jemnici přitáhnul, město se mu podrobiti nechtělo. Bzdina se svým vojskem město oblehnul, měšťané mu statečně vzdorovali, až se svým vojskem s ostudou odtáhl. Již u Telče Bzdinu dostihla ruka nepřátelská, když podlehl vojskům Jana z Hradce.

A to je podle ilustrovaného časopisu československého „Praha“ pravda skutečná: Jemnice nebyla nikdy od nepřítele dobyta, proto sluje pannou zachovalou a znamením toho je panna kamenná.

Jedenkráte prý při jasném měsíčku plakala panna, až ji srdce usedalo a volala ženicha dobrého smyšlení pro blaho města, jehož pomocí by ze srdcí měšťanstva vypudila hrdou ctižádost, nadvládu u jednotlivých sobců zahnízděnou, nepřízeň, mstivost a baživost po cizích mravech: ale nenašla ženicha. Pak zas hledala zahrádku, do níž chtěla vštípiti svou zdravou mysl s kvítkem lásky k Bohu a vlasti pro potomstvo měšťanů tehdejších, ale nikdo jí zahrádku postoupiti nechtěl.

Nyní (píše ilustrovaný časopis Praha roku 1868), už je dávno po té noci a nyní každý z měšťanů jemnických bude panně Jemně svou zahrádku nabízeti. Potom prý budou radovánky na „modráckém kopci“ při kterých si všichni zazpívají: „Nepůjdeme domů až ráno, až bude zoráno, nepůjdeme domů až ráno, až bude den!“