Pověst z hradu Štamberk mluví o pokladu templářů

Deset kilometrů od Telče byl na žulovém návrší zbudován hrad Štamberk. Hrad nechal postavit pravděpodobně Jaroslav ze Šternberka, připomínaný v letech 1284–1287 jako purkrabí na hradě Bítově. V písemných listinách se ale poprvé uvádí až roku 1356, kdy ho Štěpán z Březnice prodal Jindřichovi z Hradce. V letech 1399–1404 drželi hrad páni z Kravař.

Hrad zanikl za husitských válek, kdy byl po násilném dobytí vypálen.

K hradu Štamberk se váže místní pověst o ukrytém pokladu řádu templářů. Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Na Moravu přišli templáři v době raného středověku, velká komenda sídlila na hradě Templštejn na Třebíčsku. Bohuslav z Bukova templářskému řádu se sídlem v Jamolicích osadu Olší za to, že mu templář Kuno v bitvě s Tatary zachránil život. V listině vydané ve Znojmě roku 1298 se dozvídáme, že jamoličtí bratři se přestěhovali na nově vybudovaný hrad Templštejn (Templštýn) nedaleko Jamolic.

Do jednoho sklepního výklenku ukryli templáři svůj veliký poklad, který si nemohli vzít s sebou, když museli hrad opustit. Počítali s tím, že se jednou vrátí a poklad vyzvednou. Úkryt pokladu a cestu k němu znali jen tři členové řádu templářů, kteří zajistili vchod do sklepení tím, že vykopali v přístupu hlubokou studnu. Případný zloděj, který by se chtěl pokladu zmocnit, by musel tuto překážku překonat. Plynula léta, templářům se nepodařilo získat hrad zpět, a tak se nevraceli.
Nepřicházeli ani oni tři pamětníci,kteří úkryt znali a nakonec si to tajemství vzali do hrobu. Nikdo neví, kde poklad leží, nikdo nezná cestu k němu. Mnoho lidí se pokoušelo poklad najít, mnoho jich kopalo, nikdo však neuspěl.

V jiném sklepení pod zříceninou hradu Štamberka je ukryt veliký sud s vínem. Ani k tomuto sudu nezná nikdo cestu. Víno v něm uložené získává každým rokem lepší chuť. Je však ve věšteckých knihách psáno, že víno z tohoto sudu bude pít jako první mrákotínský farář při mši svaté na oslavu vysvobození z velikého útlaku a utrpení. Až bude hrozit naší vlasti zánik a zkáza, až bude lidu nejhůře, tehdy se otevře nejen hora Blaník, z níž vyjede vojsko v čele se svatým Václavem, aby zem zachránilo, ale otevřou se i hluboká sklepení pod Štamberkem, sud s vínem se vyvalí. Lidé donesou víno do kostela v Mrákotíně, aby je kněz mohl použít při proměňování jako dík za vítězství svatováclavského vojska.