Odvolání ex-náměstka hejtmana a lidového milicionáře Pavlíka (ANO) zamítl krajský soud

Krajský soud v Brně zamítl odvolání ex-náměstka hejtmana Vysočiny a lídra hnutí ANO Josefa Pavlíka ve sporu na ochranu osobnosti o zatajení členství v Lidových milicích jako ozbrojené složce totalitního režimu.

Už po vynesení prvoinstančního rozsudku hnutí ANO odvolalo Josefa Pavlíka z funkce náměstka hejtmana. Výměnu navrhla předsedkyně krajského zastupitelského klubu ANO Lucie Vichrová. Pro odchod Pavlíka hlasovalo 30 zastupitelů, proti jich bylo devět a zbývající dva se hlasování zdrželi.

Krajský soud v Brně potvrdil jako odvolací soud loňský verdikt Okresního soudu v Jihlavě.

Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu v Brně:

„Rozsudek soudu prvního soudu se potvrzuje. Rozhodnutí soudu prvního stupně považujeme věcně zcela za správné. Pokud bychom žalobě vyhověli, pak by nás příliš nepochválil ani Ústavní soud případně Soud pro lidská práva.

Dle našeho názoru ze strany žalobce dochází k naprosté dezinterpretaci výkladu judikatury Ústavního soudu, která se týkala naprosto specifických kategorií tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti, neboť u těchto osob platilo, že mohli být evidováni, aniž to vůbec tušili, že spolupracují se Státní bezpečností.  Dle příslušných směrnic měl být osobní styk s těmito spolupracovníky tajný, aby nebyla předem narušena konspirace budoucího tajného spolupracovníka. Nebyly mu odkryty formy a metody práce kontrarozvědky ani důvod styku.

V případě příslušníků Lidových milicí se jednalo o vědomou aktivní sounáležitost s represivní složkou totalitního režimu. Členství v Lidových milicích bylo vyhrazeno členům nebo kandidátům Komunistické strany Československa a bylo součástí jejich angažovanosti vyžadující iniciativní, uvědomělý přístup ke zvyšování politické a bojové připravenosti.

Oproti představě žalobce o nutnosti předložit přihlášku do Lidových milicí zastává odvolací soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu zastává soud názor, že na žalovaného nelze klást nepřiměřené  důkazní břemeno, neboť by tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

Je totiž obecně známou skutečností, že v období po listopadu 1989 došlo ke zničení celé řady kompromitujících dokumentů z minulosti a skartaci dokumentů, které „ztratily státně-bezpečnostní hodnotu“. 

Předmětné požadavky platí v předmětné věci o to silněji, že žalobce byl v době posuzovaného zásahu do ochrany osobnosti  jako lídr vysočinského hnutí ANO osobou veřejného zájmu.Jako takový byl povinen snášet širší zásah do práv na ochranu osobnosti, neboť vstup do politiky znamená souhlas s větší měrou zveřejňování informací o své osobě a to nejen informací pozitivních.

Takové nazírání není degradace práv na ochranu osobnosti, ale je přirozeným důsledkem jeho rozhodnutí vystavit se veřejné kontrole. 

Ve vztahu k žalovanému jako novináři naopak platí, že z titulu své pozice byl privilegovaným mluvčím s širší ochranou svobody projevu ze své pozice a vyjímky z otázek veřejného zájmu musí být interpretovány restriktivně. 

Právě otázky veřejného zájmu se týkal posuzovaný zásah do osobnostních práv a byl učiněn v kontextu ověření výroků lídrů politických stran Vysočiny o jejich negativním členství v Lidových milicích.

,Skutková tvrzení žalovaného jsou podložena hned několika dobovými dokumenty: ze zápisu výborové schůze KSČ n.p. Škrobárny vyplývá, že výborová schůze schválila přijetí přijat za člena Lidových milicí. S tím koresponduje přihláška za člena KSČ obsahující stvrzující údaje o tom, že žalobce ochotně a bez výhrad přijal členství v Lidových milicích. A ve shodě s těmito dobovými zdroji informací je i další zápis o projednání kádrových změn v Lidových milicích, čili o povýšení žalobce na velitele družstva.

Všechny tyto dokumenty jsou v logickém souladu a korespondují obsahově i chronologicky. 

Považujeme za nemyslitelné, aby řádem Lidových milicí formalizovaný postup při přijetí nového člena do Lidových milicí umožňoval jeho přijetí bez jeho  vědomí. A dokonce, že by později bylo možné projednávat jeho povýšení na velitele družstva bez jeho vědomí. 

Přehlížet nelze ani to, že členství v Lidových milicích bylo v posuzované době vyhrazeno členům KSČ a toto členství žalobce nezpochybňoval.

Lze tudíž uzavřít, že žalovaný s oporou hned v několika dokumentech o jejichž autenticitě zjevně  neměl důvod pochybovat, unesl důkaz pravdy zveřejněných informací v podobě pravdivosti skutkového tvrzení, že žalobce působil před rokum 1989 v Lidových milicích a je o tom k dispozici dokument.

Požadavek žalobce na předložení dalších dokumentů v podobě přihlášky do Lidových milicí je bezpředmětný vzhledem ke všemu výše uvedenému i k obecně známé skutečnosti, že v období po listopadu 1989 došlo ke zničení řady kompromitujících dokumentů z minulosti.

Se zřetelem na postavení žalovaného jako privilegovaného mluvčího s širokou ochranou svobody projevu na něj nelze oproti přesvědčení žalobce uplatnit požadavky, které by jianak bylo možné uplatnit lustračních sporech ohledně evidence v archivech Státní bezpečnosti po orgánech státu.

Požadavky kladené na orgány státu ohledně lustračních  mohou být vyšší než požadavky na novináře jako privilegované mluvčí a absolutně zde není přiléhavé srovnávat členství v Lidových milicích se zcela specifickou konspirativní činností ve prospěch Státní bezpečnosti.