Muž zasypal soud stovkami žalob, soudci mluví o zneužití Listiny základních práv a svobod

Výjimečný případ v dějinách české justice. Vysokoškolsky vzdělaný muž zasypal Městský soud v Praze zhruba čtyřmi stovkami podání, která označil jako žaloby proti nezákonnému zásahu. Zásahy údajně spáchali v podáních označení soudci napříč Českou republikou.

Soudci měli svým rozhodováním zasáhnout žalobci do osobnostních práv, zhoršili mu tím zdravotní stav, a proto se žalobce domáhal, aby soud deklaroval nezákonný zásah. Současně se žalobce domáhal náhrady způsobené škody. Městský soud žaloby odmítl, neboť projednání žalob spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Zároveň poučil žalobce o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

Žalobce napadl usnesení kasačními stížnostmi. Kasační stížnosti jsou ale podle soudců nepřípustné pro zneužití práva podat kasační stížnost.

Žalobce, přestože uvádí, že má vysokoškolské právnické vzdělání, se dlouhodobě na soudy obrací s množstvím podání, která nedávají žádný smysl, mají formální i obsahové vady apod. Žalobce typicky podává správním soudům návrhy zjevně neprojednatelné či zjevně nedůvodné. V půli července 2023 je v evidenci kasačního soudu vedeno již téměř 860 spisů, v nichž žalobce vystupuje typicky v pozici stěžovatele či navrhovatele. Všechny tyto návrhy podal v posledních pěti letech (nejstarší věc eviduje NSS k lednu 2018). Tuto zjevně kverulační aktivitu razantně zesílil v červnu 2023, kdy na podání stovek žalob, které odmítl městský soud, navázal tím, že proti usnesením městského soudu podal bezmála 400 kasačních stížností.

 Pouhá skutečnost, že žalobce vede takové množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl Nejvyšší správní soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva .

Článek 36 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo na soudní ochranu. Žalobcovo extrémní jednání však podle soudců již nelze považovat za výkon tohoto práva. Žalobce je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoli snahou o ochranu svých práv. Jeho úkony vůči soudu představují jen jednu z mnoha „tváří“ zneužití práva, jde tak o návrhy nepřípustné, které nepožívají právní ochrany. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odmítl a zdůraznil výjimečnost tohoto řešení, které je však opodstatněno výjimečností žalobcova jednání.

Nejvyšší správní soud nevydával žádné výzvy k odstranění vad kasačních stížností, k zaplacení soudních poplatků apod. Vydávání takovýchto výzev by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoli smyslu. Zatěžovat řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, výzvou na zaplacení soudního poplatku apod. by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur, bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrh je nepřípustný. Kasačnímu soudu je z vlastní činnosti známo například z bezmála čtyř set kasačních stížností, které žalobce v posledním měsíci podal, že tyto výzvy neplní žádný účel (ostatně žalobce by jen za poslední sadu kasačních stížností musel zaplatit za poplatky bezmála dva miliony korun).