Majetkové vypořádání vodárenských sporů záleží na vůli Jihlavy a SVAKu

Krajský soud v Brně naznačil ve svém rozsudku z října 2019 další směr řešení vodárenských sporů Jihlavy a Svazu vodovodů a kanalizací (SVAK) Jihlavsko. A především roli Krajského úřadu Kraje Vysočina. Město Jihlava jako bývalý člen Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko musí řádně označit své nároky a pokud je Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko neuzná, nastupuje Krajský úřad jako arbitr.

Řádné označení nároků Jihlavy je především věcí vedení města a jeho právního zástupce Marka Bánského. Právník Bánský už vyinkasoval za své služby několik milionů korun během několika měsíců.

Majetkové vypořádání miliardového majetku může být provedeno podle naznačeného způsobu v soudním rozsudku. Vedení města ovšem dalo přednost dohodě s „loupežníky, nepoctivci a plantážníky“, jak protistranu soudního sporu nazval bývalý první náměstek Petr Laštovička.

Vedení krajského města v druhé polovině roku 2019 ovšem „otočilo kormidlem“ a pokusilo se dojednat obchodní dohodu s protistranou s cílem rychlého ukončení soudních sporů. Laštovičkovi „loupežníci, nepoctivci a plantážníci se stali obchodními partnery.

V městem Jihlava dosud nezveřejněném rozsudku Krajského soudu doslova stojí:

Soud tedy shrnuje, že za situace, kdy konkrétní a úplná podoba vypořádání nevyplývá ze stanov, bude primárně předmětem vzájemné shodné vůle obou dotčených stran.

Ostatně s tím také stanovy i usnesení 47. valné hromady výslovně počítají, když uvádí jako předpoklad uzavření smlouvy. Teprve v případě, kdy nebude ohledně jejího obsahu nalezena shoda, bude možné konkrétní podobu vypořádání označit za spor z veřejnoprávní smlouvy.

V takovém případě lze podobu smlouvy o vypořádání považovat za mezeru právní úpravy stanov.

Je to potom orgán řešící spor z veřejnoprávní smlouvy (v nynějším případě žalovaný krajský úřad), který se musí na návrh zhostit zodpovědného úkolu a měl by toto vypořádání za součinnosti stran svým (pokud možno jediným) rozhodnutím suplovat.

S ohledem na sporný charakter tohoto řízení to jsou ovšem stále primárně strany sporu, které jsou odpovědné za řádné zjištění stavu věci a tudíž za řádné uplatnění svých domnělých nároků a označení potřebných důkazů – s ohledem na nutnost zjištění stavu věci ovšem není vyloučena ani přiměřená aktivita žalovaného.

Žalovaný by měl posoudit důvodnost uplatněných nároků, přičemž pokud absentuje dostatečná relevantní zákonná či smluvní úprava, měl by při vypořádání přihlédnout k analýze obdobných institutů obsažených v soukromém právu, z nichž by bylo možné vyvozovat obecné principy soukromého práva uplatnitelné na tuto problematiku, a to za účelem nalezení spravedlivého rozhodnutí. V této věci také není vyloučeno, že zásady spravedlivého vypořádání byly dostatečně konkretizovány prostřednictvím usnesení valné hromady.