Kyselův záchranný plán úzkokolejky dostal přezdívku „perpetum mobile“

Starostové podél trati jindřichohradecké úzkokolejky se seznámili s plánem obnovení provozu úzkokolejky. Mezi starosty se o plánu hovoří jako o „perpetu mobile“, stroji s trvalým pohybem. Úzkokolejka by se pohybovala trvale, aniž by potřebovala k pohybu financování z obecních rozpočtů.

Perpetuum mobile (latinsky „trvale pohyblivé, stále se pohybující“) je stroj, který vykonává práci bez vnějšího zdroje energie. Jediná dodaná energie je počáteční impuls, který by stroj uvedl do činnosti. Latinský překlad názvu zní doslova „věčně v pohybu“, což má historické důvody a vystihuje to skutečnost, že by izolovaný stroj měl v prostředí s třením vydržet ve věčném pohybu. Takový stroj nemůže existovat, neboť by byl v rozporu s prvním nebo s druhým termodynamickým zákonem. Z teoretického hlediska perpetuum mobile také vzniká, když účinnost stroje přesahuje sto procent, tj. když je odebíraný výkon větší než příkon. Zlaté pravidlo mechaniky: Nelze sestrojit stroj, periodicky pracující, který by z jednoho energetického zdroje energii využíval a do téhož zásobníku by energii vracel.

Kyselův plán předpokládá zhruba do měsíce založení dobrovolného svazku obcí, který by dostal do vlastnictví dopravní strukturu úzkokolejky (koleje, pražce, nádraží). Údržba by nevyžadovala žádné obecní prostředky, byla by financována ze státních příspěvků. Kyselův ekonomický plán fungování úzkokolejky už byl představen starostům obcí na trati úzkokolejky, i přes označení „důvěrné“, příliš důvěry nevzbudil.

Princip samofinancovatelnosti ůdržby úzkokolejky jen ze státního příspěvku je v očích starostů oním „perpetem mobile“. Měl by stačit jen impuls v podobě založení dobrovolného spolku obcí a „perpetum mobile“ začne fungovat jako stroj. A pokud nebude fungovat? Pak náklady na činnost onoho pomyslného stroje zaplatí členské obce dobrovolného svazku, které uvěřily slibům o fungování úzkokolejky na principu stroje, který by fungoval v rozporu s obecnými principy zákonů mechaniky.

Nedůvěra k záchrannému plánu věřitele Jana Kysely je obecně značná. Jihočeský kraj vybral dopravce na trať úzkokolejky jen na pět měsíců, kraj Vysočina na pět let. I tento rozdíl ve způsobu výběru je dán nedůvěrou v dlouhodobé fungování údržby úzkokolejné dráhy na principu samofinancovaní bez nutnosti dávat do údržby obecní peníze.

Přesto starostové na trati úzkokolejky nehází flintu do žita a pokračuje úsilí zprovoznit úzkokolejku i kdyby to bylo na principu fungování „perpetum mobile“. Provoz úzkokolejné dráhy je pro celý regin Jindřichohradecka srdeční záležitostí. Obnovit provoz je pro starosty obrovskou výzvou, kdy zkusit se má naprosto všechno. I kdyby se měl použít princip „perpetum mobile“.