Krajský úřad je kompetentní rozhodnout spor Bítovčic a SVAKu Jihlavsko

Zvláštní senát Nejvyššího správního soudu rozhodoval kompetenční spor mezi Krajským úřadem Kraje Vysočina a Okresním soudem v Jihlavě o tom, kdo je kompetentní soudit spor obce Bítovčice a Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko. Spor bude „soudcovat“ Krajský úřad.

Obec Bítovčice se žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě dožadovala po žalovaném SVAKu Jihlavsko zaplacení 662 340 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě Bítovčice uvedly, že vstoupilý do SVAKu Jihlavsko, jakožto dobrovolného svazku obcí, který je veřejnoprávní korporací dle § 49 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Do tohoto svazku vnesla (stejně jako ostatní členové svazku) svůj vodohospodářský majetek. Dne 25. 6. 2014 se zastupitelstvo Bítovčic usneslo na vystoupení ze SVAK Jihlavsko s tím, že své členství ukončuje ke dni 1. 1. 2015.

Podle zakladatelské smlouvy svazku musí svazek při vystoupení člena mimo jiné tomuto členu vrátit jeho vložený majetek, majetek, který byl do svazku převeden dle privatizačního projektu, i majetek pořízený pro potřeby obce s jejím finančním přispěním. Smlouva o tomto majetkovém vypořádání měla být uzavřena do jednoho měsíce od ukončení členství ve svazku. K uzavření této smlouvy nicméně dosud nedošlo, neboť žalovaný SVAK Jihlavsko předložil Bítovčicím neakceptovatelný návrh smlouvy. SVAK Jihlavsko tak dosud Bítovčicím nevrátil vložený vodohospodářský majetek, neprovedl s obcí finanční vyrovnání a nevydal jí ani související technickou dokumentaci.

Počínaje datem 1. 1. 2015 užívá majetek vložený žalobkyní bez právního důvodu, přičemž inkasuje příjmy z jeho provozování. Právě podíl na tomto zisku za období od července 2015 do prosince 2017, odpovídající hodnotě žalobkyní vloženého majetku, byla předmětem žalobou uplatněného nároku.

Nejvyšší soud především konstatoval, že v době uzavírání Zakladatelské smlouvy SVAK Jihlavsko (2. 7. 1993) § 20a zákona o obcích umožňoval vytvářet svazky obcí (jakožto samostatné subjekty práva, jejichž vznik, postavení a zánik se řídil příslušnými ustanoveními tehdy účinného občanského zákoníku), a to mimo jiné za účelem zajištění zásobování obcí vodou a odvádění a čištění odpadních vod, coby povinností obcí zajišťovaných v rámci jejich samostatné působnosti [§ 14 odst. 1 písm. r) citovaného zákona].

Upozornil současně, že při vzniku svazku (terminologií tehdejšího občanského zákoníku „zájmového sdružení právnických osob“) musí být přijaty též jeho stanovy, které musely mimo jiné obsahovat i předmět činnosti svazku a úpravu jeho majetkových poměrů, jakož i vznik a zánik členství a práva povinnosti jeho členů.