Krajský soud bude znovu rozhodovat o vypořádání vodárenského majetku Luk nad Jihlavou

Už deset let se táhnou soudní spory o majetkové a finanční vypořádání městyse Luka nad Jihlavou a dalších obcí po odchodu z vodárenského spolku Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko.

S vodárenským majetkem městyse Luka nad Jihlavou od dob privatizace na počátku devadesátých let hospodařil svazek, a nikoliv je obce. Svaz tedy mohl na něm generovat příjmy. V širším slova smyslu tak jde o majetek Svazu, se kterým plně hospodaří.

Obecně se Nejvyššímu správnímu soudu jeví spravedlivé a v souladu s principem rovnosti jednotlivých obcí – členů svazku, aby podíly jednotlivých obcí na investicích byly porovnávány v kontextu celého majetku jednotlivých obcí, se kterým svazek hospodaří.

Jde o majetek, u kterého se obce vzdaly práva hospodaření a o který by měl pečovat primárně Svaz.

Nejvyšší správní soud na rozdíl od Svazu nespatřuje žádnou nespravedlnost v tom, že tímto způsobem by narůstaly podíly obcí, které nově investují do vodohospodářského majetku a tento vkládají do hospodaření Svazu na úkor obcí s primárně starým majetkem, který byl na Svaz vlastnicky převeden před rokem 2001.

Je možné, že nový majetek nepotřebuje tolik investic. To však nic neříká o principu rovnosti mezi obcemi. Tedy, že obce by měly zásadně mít při vypořádání majetku nárok na započítání podílu na investicích podle hodnoty jejich majetku, s kterým Svaz hospodařil.

Byť argumentace Svazu se může jevit jako logická, tak by naopak zakládala nerovnost ve prospěch obcí, které do (hospodaření) Svazu vložily pouze starý majetek.

Majetek vložený do hospodaření by byl v tomto případě zcela ignorován, byť i ten potřebuje údržbu a investice, i když možná v menší míře.

Soud také nezpochybňuje, že s ohledem především na délku jednotlivé infrastruktury a intenzitu jejího využívání (počet připojených zákazníků) může zisk svazku z infrastruktury jednotlivých obcí značně kolísat.

Neexistuje tedy přímá úměra mezi generovaným ziskem Svazu a hodnotou majetku vloženého obcemi do hospodaření Svazu. To však není pro hodnocení této otázky relevantní.

Tuto námitku by šlo vznést, i kdyby se tento podíl vypočítal pouze z majetku, u něhož bylo na Svaz převedeno vlastnictví a majetku privatizovaného, pro což Svaz argumentuje Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti. V tomto případě se neřeší rozdělování zisku, kde by tato úměra mohla být podstatná. Jde pouze o výpočet podílu obce pro účely finančního vypořádaní při vystoupení obce ze svazku.

Tato absence přímé úměry tak nijak nezpochybňuje výše uvedené závěry, které se zakládají především na jazykovém a systematickém výkladu stanov.

Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že souhlasí s krajským soudem, že „podíl investičních prostředků příslušející obci dle vloženého majetku“ v čl. 12.7 stanov je nutno vypočítat tak, že „vložený majetek“ zahrnuje jak majetek, jehož vlastnictví bylo na svaz převedeno, tak i majetek obcí, který byl vložen do hospodaření svazku.