Kraj Vysočina neuspěl s námitkou proti SOR Libchavy v autobusovém supertendru

Kraj Vysočina neuspěl u Nejvyššího správního soudu s kasační stížností proti žalobě SOR Libchavy na antimonopolní úřad. Argumentem Kraje Vysočina bylo to, že SOR Libchavy do zadávacích řízení veřejné zakázky nepodal nabídku, nepodal společnou nabídku s jiným dodavatelem a v žádné podané nabídce není žalobce uveden jako poddodavatel. Kraj Vysočina se snaží vysoutěžit desetileté smlouvy na dopravní obslužnost regionu v hodnotě asi osmi miliard korun,

Jakákoliv újma, kterou by se SOR Libchavy pokoušel tvrdit je tak z podstaty obchodní činnosti jakožto výrobce autobusů, pouze hypotetická, neboť by byla přímo odvislá od toho, zda by vybraní dodavatelé v zadávacích řízeních veřejné zakázky využívali (a tedy od žalobce zakoupili) jím vyráběná vozidla.

Kraj Vysočina také poukazuje také na vyjádření vybraných dodavatelů v zadávacích řízeních, která učinili na žádost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže v rámci prvostupňového řízení a ve kterých deklarovali, že neplánují při plnění veřejné zakázky využívat vozidla vyráběná žalobcem.

Kraj Vysočina se tak dostal do situace, kdy musel ve druhé polovině roku 2021 zajistit dopravní obslužnost svého území prostřednictvím veřejných zakázek uzavíraných v jednacím řízení bez uveřejnění, neboť smlouvy, jejichž prostřednictvím byla zajišťována dopravní obslužnost, byly uzavřeny do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2021.

Kraj Vysočina v tuto chvíli platí ročně dopravcům kompenzaci vyšší o 58.161.962,48 Kč oproti tomu, kolik by platil při uzavření smluv s vybranými dodavateli v prvním období plnění veřejné zakázky a o 234.769.288,34 Kč více oproti tomu, kolik by platil při uzavření smluv s vybranými dodavateli ve druhém období plnění veřejné zakázky.

Nejvyšší správní soud ale konstatoval, že pravomocnému rozsudku krajského soudu, byť byl napaden kasační stížností, svědčí presumpce správnosti. Dokud nebude zrušen, je na něj tedy třeba nahlížet jako na věcně správný a zákonný. Nelze vycházet z argumentace Kraje Vysočina, jakož i žalovaného zpochybňující závěry přijaté krajským soudem, neboť tím by Nejvyšší správní soud nepřípustně předjímal své rozhodnutí ve věci samé.

Jestliže krajský soud již v řízení o žalobě na základě předběžného opatření zakázal Kraji Vysočina uzavření smlouvy s vítězným uchazečem, přičemž následně shledal správní rozhodnutí nezákonnými a přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by mohlo vést k uzavření smlouvy, musely by pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti existovat mimořádně závažné důvody, které Nejvyšší správní soud v této věci neshledal.