Ke vstupu do SVAK Jihlavsko postačovala vůle zastupitelstva, schválení stanov nebylo nezbytné

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost městyse Luka nad Jihlavou na proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina a Ministerstva vnitra o právoplatném vstupu do SVAK Jihlavsko.

Krajský úřad rozhodl, že právní vztah členství žalobce ve svazku vznikl ke dni zápisu SVAK Jihlavsko do veřejného rejstříku svazků obcí dne 27. 7. 1993 a zanikl ke dni ukončení členství žalobce ve SVAK Jihlavsko dne 31. 12. 2014.

Krajský úřad dospěl k závěru, že SVAK Jihlavsko byl založen zápisem do rejstříku sdružení, přičemž žádost o zápis SVAK Jihlavsko do rejstříku sdružení byl podán oprávněnou osobou a součástí žádosti byly veškeré zákonem požadované náležitosti, včetně zakladatelské smlouvy ze dne 2. 7. 1993, obsahující podpisy všech osmatřiceti zakládajících členů, včetně tehdejšího starosty Luk nad Jihlavou. Podle této zakladatelské smlouvy se obec stala členem SVAK Jihlavsko podpisem zakladatelské smlouvy. Starosta Luk nad Jihlavou se též zúčastnil první valné hromady SVAK Jihlavsko. Zároveň z provedeného dokazování krajský úřad dospěl k závěru, že zastupitelstvo žalobce na svém zasedání dne 25. 6. 1993 schválilo vstup žalobce do SVAK Jihlavsko, a starosta žalobce tak nejednal mimo rámec pravomocí svěřených výlučně zastupitelstvu.

V nyní posuzovaném případě zastupitelstvo svou vůli vstoupit do SVAK Jihlavsko jednoznačně vyjádřilo a žádné bližší podmínky starostovi nestanovilo. Starosta byl tedy oprávněn tuto vůli zastupitelstva naplnit a činit úkony za účelem vstupu obce do svazku.

Dle Nejvyššího správního soudu není ani nijak zřejmé, že by pro obec šlo o majetkově nevýhodný postup.

Nakonec stěžovatel byl členem svazku po více jak dvacet let a neplatnosti svého členství se začal domáhat až po svém vystoupení ze svazku. To svědčí spíše o tom, že svazek obcí měl po určitou dobu pro stěžovatele smysl a sloužil zamýšlenému účelu, pro který do něj stěžovatel vstupoval. Stěžovatel vstupem do svazku o svůj majetek nijak nepřišel. Majetek má být předmětem vypořádání mezi ním a svazkem.

Nejvyššímu správnímu soudu jsou známé těžkosti obcí při vypořádání majetku po vystoupení ze SVAK Jihlavsko.

Skutečnost, že vypořádání majetku provází těžkosti, však neznamená, že vystoupivší obce o majetek přijdou. Tím méně to znamená, že v roce 1993 muselo být zřejmé, že vstup do SVAK Jihlavsko je zásadním ohrožením majetku obce. Jak Nejvyšší správní soud uvedl stanovy SVAK Jihlavsko zakotvují jednoznačnou a bezpodmínečnou povinnost SVAKu Jihlavsko „vrátit“ mimo jiné majetek, který obec do SVAKu vložila.

V této souvislosti Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem i v tom, že jednání stěžovatele dožadující se až po vystoupení ze spolku deklarace, že členem nikdy nebyl, se jeví jako účelové.

Stěžovatel to nakonec sám přiznává, když uvádí, že jeho motivace je vedena těžkostmi při vypořádávání majetku se svazkem. V každém případě touto zmínkou krajský soud jen dokresloval kontext situace a, jak sám uvedl, otázka dobré víry stěžovatele je pouze podpůrný faktor pro hodnocení existence právního vztahu mezi žalobcem a SVAK Jihlavsko.