Jihlavští soudci se soudí se sociálkou o šestnáct tisíc na důchodové pojištění

Jihlavští soudci se už několik soudí o povinnost uhradit částku kolem šestnácti tisíc korun jako údajný nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 16 353 Kč zjištěný za kontrolované období od 1. 1. 2011 do 31. 1. 2013 a penále z dlužného pojistného ve výši 123 Kč.

Kasační stížnost jihlavského soudu zastoupené jeho předsedou Vladimírem Sovou uznal Nejvyšší správní soud a vrátil spor k projednání Krajskému soudu v Brně.

V projednávané věci je spornou otázka nabytí účinnosti zákona č. 11/2013 Sb., který novelizuje mimo jiné § 5 odst. 1 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení tak, že z vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění vyjímá náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců.

Dle názoru Ústavního soudu se přitom zákonodárce ve vztahu k předmětu úpravy čl. II zákona č. 11/2013 Sb. dříve „dostat ke slovu“ nepochybně mohl, neboť měl na přijetí ústavně konformní úpravy cca sedm měsíců, „a jen v důsledku postupu vlády a neshody na řešení zasáhl do materiálního zabezpečení soudců retroaktivně“. Citované ustanovení tak nemohlo dle názoru Ústavního soudu nabýt účinnosti dříve než 1. 2. 2013.

Nejvyšší správní soud podotkl, že nynější kauza jihlavských soudců je způsobena zjevnými pochybeními při přijímání zákona. Důsledky nicméně velmi tvrdě a ve své podstatě překvapivě dopadají na adresáty právních norem. V nynější kauze je však třeba vzít v potaz i to, že spor vznikl mezi dvěma „údy“ státní moci.

Závěry proto nelze automaticky přenášet na situaci, kdy by adresátem veřejnoprávní normy byly „běžné“ právnické či fyzické osoby.