Jihlavského Němce verbovala KGB, usadil se vedle evropského velitelství NATO

Patnáct let se stýkal vysídlený jihlavský Němec při návštěvách rodné vlasti s důstojníky ruské tajné služby KGB. V Německu bydlel hned vedle vrchního velitelství NATO v Heidelbergu.

Jeho příběh je ukrytý v přísně tajném archivu Státní bezpečnosti, do kterého byl možný přístup jen s výslovným souhlasem náčelníka vnitřního odboru Státní bezpečnosti. V roce 1989 ušel jeho svazek všeobecné skartaci fondů StB.

Jihlavský Němec dostal povolení k vystěhování spolu se svou matkou roku 1967, počátkem sedmdesátých let začal pravidelně navštěvovat Československo. Počet jeho cest do Československa odhadli  důstojníci Státní bezpečnosti v roce 1989 na čtyři sta až pět set cest celkově. Vždy přicestoval na tři až čtyři dny. Nakoupil legálně starožitnosti a českou bižuterii pro svou uměleckou dílnu a odcestoval do Německa.

Plány Státní bezpečnosti získat jihlavského Němce za tajného spolupracovníka narážely na vnitřní blokaci. Příkaz k vnitřní blokaci vydal jako ústní rozkaz generálmajor Bedřich Molnár.

Kdykoliv požádal západoněmecký obchodník o povolení cesty skrz železnou oponu do komunistického Československa, dostal bez problémů vízum. Státní bezpečnost obratem vyrozuměla své přátele z KGB při Střední skupině Sovětských vojsk v Milovicích smluveným heslem „přijede obchodník“. Hlášení o příjezdu obchodníka přijímal za KGB soudruh Lachtikov.

Tajná služba Sovětského svazu požadovala trvalou blokaci západoněmeckého obchodníka, aby nedošlo k rozpracování jinou zpravodajskou složkou Ministerstva vnitra ČSSR.

Státní bezpečnost si tak mohla zapsat stručnou poznámku o stavbě vily za půl milionu západoněmeckých marek v sousedství Spojeného velitelství sil NATO v Německu: Prodejem starožitností si obchodník na vilu nemohl vydělat.