Jana Mayerová (Čapí hnízdo): „Ve stínu a souvislostech Čapího hnízda“

Dotační manažerka projektu Čapí hnízdo sepisuje na žádost Občasníku své pocity z událostí kolem projektu Čapí hnízdo. Působila ve vedení firmy Čapí hnízdo jako místopředsedkyně představenstva, čelí policejnímu obvinění z dotačního podvodu.

 Poslední rok a půl si připadám jako v nějakém špatném filmu. Kdy padouch je představován jako klaďas a klaďas jako padouch. Ale to je samozřejmě věc úhlu pohledu. Navíc, je mi dnes už jasné, že Čapí hnízdo bylo vytaženo protože jako jediné se dotýkalo i Babišovy rodiny. A když chcete člověku ublížit, tak přímá cesta vede přes ty nejbližší. Já jsem „jenom“ ta tříska která lítá když se kácí les. To taky chápu. Stejně tak jako již dnes chápu, že policie v dané době nemohla jednat jinak – když dostala úkol přímo od ministra Chovance tuto kauzu developovat – když už jednou byla na stole. Policie a armáda jsou složky státní  moci které jsou postaveny natom, že respektují příkazy z vyšších míst – jinak by předci nemohli fungovat. A prostě jenom dělali svoji práci.

Nicméně, teď už má policie i státní zastupitelství volné ruce k tomu, aby našli pravdu a konečně celou tu komedii (pro někoho tragédie, pro jiného drama – záleží kdo se nato dívá), ukončili. Chápu však, že pod ostrostřelbou médií, a negativizmu společnosti to nebude jednoduché ustát, i když jsem přesvědčena, že dnes už vědí, díky všem výslechům které proběhli, že trestný čin tak jak byl popisován, ani nijak jinak, se v letech 2008-2010 nestal. A že věci se byly úplně jinak než byly popisovány v zahájení k trestnímu stíhání. A že posudek z kterého vycházeli byl dost mimo mísu.

Ono není divu, svět dotací je tak komplikovaný, že člověk v tom musí být každodenně až po uši aby se v tom vyznal. Každá výzva má jiné pravidla, dokonce i v rámci jedné výzvy se pravidla mění. Svět Evropské legislativy je natom stejně – rychle se mění a vyvíjí a co bylo včera dnes už neplatí. Ale jedna věc platí – a tou je zásada právní jistoty a zákaz retroaktivity. Takže z tohoto pohledu Čapí hnízdo byl ideální případ, když někdo měl zájem p.Babiše zdiskreditovat. Přitom jak říkám opakovaně – ten o celé dotaci věděl houby s voctem. Stejně jako rodina. Možná ještě méně. Byla to věc nás, jakožto představenstva – protože banka považovala získání dotace za záruku, že projekt je realizovatelný. A dokonce ani ne celého představenstva – byla to moje záležitost kterou jsem si hýčkala od začátku do konce a nikoho jsem k tomu pořádně nepustila. A vše opakovaně konzultovala s ROP i právníky. Dokonce i status MSP (malý a střední podnik pozn. Občasník) sem si nechala prověřit renomovanou nadnárodní právní kanceláří. Prostě jsem se v té době ve farmě viděla, a dělala jsem vše proto, aby projekt  byl  v pořádku, dlouhodobě životaschopný a atraktivní.

Očividně se tento případ vytáhl jakožto ideální,  který se táhne dlouho – policie nejsou experti na dotace, bylo to již dávno, málokdo si co pamatoval, a jelikož se od té doby vše stokrát změnilo, tak nebylo nic jednodušší než lidem vtloukat mediálně do hlavy že k pochybení došlo na základě dnes platných předpisů. Upřímně – jsem přesvědčena, že v době za kterou jsme stíhání tj 2008-2010 nedošlo k pochybení ani podle současně platné legislativy včetně rozsudku Evropského soudního dvora.

Nicméně, ať už byla situace jakákoliv, mně to dost zničilo protože jak opakovaně říkám – za vše jsem odpovědná jenom já a nik jiný. Celý život jsem si dávala záležet, abych po odborné stránce neselhala, abych byla důvěryhodnou osobou a skutečně expert ve své oblasti. Toto obvinění ze mě udělalo podvodníka, nežádoucí osobu. Kvůli tomu mi některé zakázky unikly – a dokonce i manželova firma má kvůli tomu při některých zakázkách problémy! Přitom oni s tím neměli v dané době vůbec nic společného – ostatně,  v době podávání žádosti a podpisu Smlouvy jsme se s manželem  ani neznali. To ale nikoho nezajímá. Takže jsem přišla o odborný kredit. A úplně mně zlomilo, když mi přednedávnem člověk, kterého si velice vážím a mám lidsky ráda řekl, na základě mé žádosti že bych ráda začala zas smysluplně fungovat, že oficiálně předci nemůžu fungovat v žádných ministerských strukturách, i když moje odbornost by se velice hodila, protože mám nálepku – nežádoucí.

Velice negativně na mně doléhalo,  když jsem viděla jak se kvůli tomu obouvají političtí oponenti do p.Babiše a do jeho rodiny a já neměla jak říct, že to tak není. Přitom jsem navrhla p.Babišovi – těsně po volbách – že napíšu otevřený dopis předsedům všech parlamentních stran v kterém popíšu situaci a vezmu všechno na sebe. Velice to ocenil, ale odmítl, protože říkal, že tomu stejně nik neuvěří – protože tomu jeho političtí oponenti nechtějí věřit jelikož se jim pravda nehodí, a akorát já budu mít ještě větší problémy než mám.

 Dodnes když vidím, že se kvůli tomu pořádají demonstrace a žádá se Babišova demise, že dlouho nemohl sestavit vládu protože se všem velice hodilo že je trestně stíhaný – za něco co skutečně neudělal (nic neřídil, nic nekoordinoval – jak by mohl když o tom nevěděl!), tak mne to dostává na kolena. Takže jsem se logicky cítila odpovědná za všechny s tím spojené problémy které měl/má on v politickém životě a lidi jemu blízcí. Když bych neměla malé děti, nevím jak by to se mnou skončilo. Ten tlak – hlavně sama na sebe – byl příšerný, k nevydržení.

 A nemohu nezmínit lidskou zlobu a přetvářku u lidí,  kde jsem ji nečekala. P. Babiš mi vždy říkal že jsem interpersonálně naivní . Měl pravdu. Hledám v lidech to dobré. Ale poté, co udělal p.Wagenknecht, kterého jsem měla ráda a dokonce jsem mu věřila byla moje víra v lidi hodně otřesena. A dnes je senátorem. To snad ani nemůže být pravda. Přitom je to člověk, který byl spoluodpovědný za nastavení systému v ROP Střední Čechy v době, kdy byla podávaná předmětná žádost. Dále to byl člověk, který byl mezi prvními kteří projekt kontrolovali (mohu doložit). Dále to byl člověk, který dělal p.Babišovi na MF prvního náměstka odpovědného za audit. Ve všech těchto rolích tj hned třikrát – pokud měl podezření – bylo jeho povinností poukázat na problém. Ale on na něj poukázal, samozřejmě anonymně a nepravdivě, až poté, co byl z MF „odejit“ . Pro neschopnost.  Co je to za člověka? Obyčejný oportunizmus a zbabělost. A to už ani nezmiňuji projekty, kterým způsobil velké problémy jen díky tomu, že měl potřebu problémy působit. Nechápu to – nic nikdy nepostavil, jen boural. A takovýto člověk má tu drzost se vyjadřovat veřejně a ještě kandidovat za veřejně činnou osobu? Ale asi i takové lidi je potřeba. Aby snílkové jako jsem já se konečně probrali a pochopili, že lidi jsou různí.

Celá tato situace mně stála zdraví , jak psychické tak fyzické – přitom jsem nikdy neměla psychické problémy, vždy jsem si myslela že je to výsada slabších jedinců – holt, už jsem mezi nimi. Ale už se to lepší….a co nevidět bude úplně dobře.  A přišla jsem o práci kterou jsem milovala – protože dělat náměstkyni v Jihlavě,  kde vidíte výsledky přímo a můžete reálně něco ve svém okolí zlepšit, byla věc která mně naplňovala a těšila. A i když se vždy našli takoví, kteří remcali (holt, tak funguje politika, nikdy Vás nemohou všichni chválit protože jste předci političtí oponenti a navíc – neexistuje člověk který by se zavděčil lidem všem), tak mně to naplňovalo. A moje děti byly na mně hrdé. Dokonce jsem začala to město mít upřímně ráda.

Kvůli celé této vykonstruované kauze jsem přišla o práci, o zdraví, částečně nato doplatili zdravotně i děti, byla jsem krůček od rozvodu a taky jsem nemohla být na kandidátce do komunálu pro současné období. Bylo to rozhodnutí Místní organizace, které mi nezbývalo než respektovat, ale považovala jsem to za podraz od vlastních lidí – vždyť všichni věděli (alespoň doufám), že je to vykonstruovaná kauza. Ale prostě nechtěli mít na kandidátce člověka, který je obviněný z trestního činu – ačkoliv za premiérem, který je obviněný v stejné kauze všichni stáli – alespoň to tak vypadalo. Možná že jen někteří jedinci nechtěli mít konkurenci na kandidátce. Nevím, už neřeším – je to stejně teď jedno, jen mně to velice mrzí. Protože dodnes jsem přesvědčena, že nebýt moji maličkosti tak jsme zůstali i v minulém období celou dobu v opozici. Ale jak se říká – každý dobrý skutek bude  po zásluze potrestán.  Práce v komunálu – ať je jakkoliv nevděčná – mi připadá ještě nejsmysluplnější politické angažmá. Ale i ta mně teď minula.

Tak trochu mi to připomíná kauzu Věrky Jourové – měla stejné problémy – pracovní i osobní –  dokonce i poté, co byla zcela zproštěna viny. A odrazilo se to na zdraví  jejich dětí. Tak nevím, možná bych mohla být dobrým kandidátem na eurokomisaře…..

Na druhou stranu, všechno zlé je k něčemu dobré. Celá tato kauza přispěla k tomu, že se mi otevřeli oči, že moje naivita zaznamenala výraznou porážku, naopak – začínám za vším vidět tu druhou stránku a skutečnou motivaci lidského chování. Probrala jsem se i co se týče důvěry v systém a to i na nejvyšších politických úrovních včetně té světové a toho, co je a co  není možné. Kromě toho jsem díky tomu měla možnost strávit mnohem víc času s dětmi a přemýšlet nad skutečným smyslem lidské existence, nad nesmyslností dnešního světa a směrem který nabral. Díky tomu jsem zjistila, kdo je skutečný přítel a kdo se jen přetvařuje. A víc jsem se začala zamýšlet nad rolí internetu a sociálních médií – původní myšlenka úžasná, žel nesla v sobě zárodek skutečného zla které se dnes rychle šíří světem protože mnoho lidí,  kteří Vám do očí nic neřeknou, v anonymitě internetu se odrazu stávají největší mudrcové a kritici a šíří tím zlo. To vše pod rouškou demokracie. A ti největší zbabělci píšou „dopisy, které nemají podpisy“.

Holt, díky tomu jsem všemu jsem  mnohem víc pochopila smysl symbolu jing-jang – kdy uprostřed největší tmy se objeví světlo a naopak uprostřed světla je zárodek tmy. Teď už začínám vidět světlo….(ale jak se říká, světlo v tunelu nemusí znamenat konec tunelu, může to být jenom další vlak).

 Prostě, „život je takovej a jinej nebude, než-li mé tělo platnosti pozbude“ (Tři sestry).

Co číst dál o Čapím hnízdě?

Dotační manažerka projektu Čapí hnízdo Jana Mayerová poskytla Občasníku vyjádření ke své dlouhodobé nemoci (více zde) i vyjádření k výrokům senátora Wagenknechta (více zde). Vyjádřila se i k informacím o účasti Andreje Babiše na kontrolních dnech (více zde), policie se k ní chovala při výsleších korektně a profesionálně (více zde). Na ministerstvu financí působila jako poradkyně ministra Andreje Babiše, měla se stát náměstkyní pro zahraniční styky (více zde). Vysvětlila i použití služebních emailů společnosti Agrofert (více zde), o strategickém partnerství s firmou Agrofert více zde.