Huňáček (ODS): Proč nepodpořím „Housing First“

Osobně jsem pro neschválení bodu č.30, který se bude projednávat v úterý 21. června na 28. zasedání Zastupitelstva města Jihlavy. Tento bod řeší závazný souhlas zastupitelstva s předložením žádosti o podporu, ale hlavně to, aby se zastupitelstvo zavázalo ke spolufinancování projektu
„Podpora bydlení v Jihlavě“.

Tento projekt je navázán na již připravovanou výzvu ESFCR prostřednictvím MPSV ČR, tedy „Operačního programu Zaměstnanost plus“ zaměřenou na sociální bydlení, Prioritní osa 2 – Sociální začleňování…

Jeden ze zásadních argumentů „proti“ již několik let uvádím, že řešit problémy s bydlením u sociálně slabších vrstev obyvatel krajského města formou „pozitivní diskriminace“ není zrovna systémové řešení. To se taky v plné nahotě ukázalo již na pilotním projektu, resp. na testovacím konceptu „Housing First“ (HF). Tato nová žádost by pouze prodloužila agonii spojenou s realizací tohoto nefungujícího projektu, a to na dalších 36 měsíců.
Hlavním cílem, jak uvádí zpracovatel tohoto projektového záměru, je udržení bydlení a zajištění trvalé podpory dvanácti domácnostem ze stávajícího projektu (Housing First) a v rámci nového projektu pak, zajištění
bydlení minimálně dvanácti novým domácnostem, a to do dalších standardních bytů. Z toho by pak minimálně polovina bytů, tedy šest bytových jednotek, byla podle zpracovatele tohoto bodu programu
z privátního sektoru! Jak asi si představuje předkladatel, že toho docílí, tak to opravdu nevím…

Chápu, že někteří větší investoři by na základě jakési domluvené refundace poskytli městu některé bytové jednotky zadarmo, resp. by je dali městu k dispozici pro výše zmíněný projekt. To lze celkem snadno pochopit, ale úplně si nedokážu představit, že ve standartním bytovém domě, kde si
průměrná mladá rodina vezme hypotéku na 30 let a splácí tak svůj třípokojový byt, který by je v dnešní době stál minimálně 5 milionů Kč, že bude nadšena z toho, že vedle, do sousedního bytu, se nastěhuje rodina, která nebude platit zhola nic, tedy ani inkaso. To jistě na spokojeném soužití
obyvatel v takovém domě nepřidá.
Koukneme-li se na výše avizovaný projekt z ekonomického pohledu, tak by se tedy celkové způsobilé výdaje projektu, a to v závislosti na rozsahu aktivit, předběžně předpokládaly ve výši 23.000.000 Kč.
Míra podpory státu by z operačního programu „Zaměstnanost plus“ (podíl EU a státního rozpočtu) mohla a zdůrazňuji slovo MOHLA činit až 90 % celkové výše způsobilých výdajů (podíl města by tedy
mohl činit 10 %, tj. až 2.300.000 Kč). Předběžná výše těchto finančních prostředků tedy počítá s dobou realizace projektu na maximálně 36 měsíců. Předběžný rozpočet se tedy skládá z přímých osobních nákladů, a to pro pracovníky Odboru sociálních věcí Magistrátu (koordinátor programu, case manažera), pracovníky „Jednotného místa pro bydlení“ (vedoucí pracovník, kontaktní pracovník, sociální realitní zprostředkovatel) a pracovník partnera projektu Oblastní charity Jihlava (0,5 úvazku metodika
sociální práce; 2,0 úvazky klíčový pracovník; 2,0 úvazky peer pracovník) a dalších paušálních nákladů.
Paušální náklady budou ve výši 40% z přímých osobních nákladů určené na veškeré další činnosti projektu, a to je pro mě ten zásadní problém – nesmyslně velká výše finančních prostředků padne na
administraci a koordinaci projektu…
S tímto členěním mám opravdu zásadní problém, který lze shrnou do jedné jediné věty: „Se samotnou realizací tohoto projektu se bude živit nespočet dalších lidí a potřebné peníze, které by měly být nasměrovány do cílové skupiny budoucích nájemníků, budou zásadně poníženy!“.
V situaci, kdy se pilotní projet „Housing First“ v Jihlavě nedaří držet v předem avizovaných kolejích, kdy jsou s jednotlivými nájemníky pro tento účel uvolněných bytů v zásadě jenom samé problémy a
kdy podmínka, že děti budou chodit pravidelně do školy je bezostyšně porušována a to, že by za tento přestupek měli tedy vybraní nájemníci opustit tzv. „Bydlení zadarmo“ se neuplatňuje, je výsledek celého projektu opravdu tristní! A to nemluvím o zcela pravidelných stížnostech ostatních
nájemníků bytových domů spojených s rušením nočního klidu a s tím, že v takto poskytnutých bytových jednotkách bydlí pravidelně daleko víc spoluobčanů, než bylo určeno. Tedy tzv. načerno! A koordinátoři H.F. to buďto nevidí, nebo to nechtějí vidět…

Rovněž je možné se na tuto problematiku podívat tak trochu optikou pravicově smýšlejícího komunálního politika, který, jak rád říkávám, se „v systému“ pohybuje v podstatě od revoluce.
„Všechno to, co je zadarmo, tak toho si nikdo neváží a v tomto případě to platí dvojnásob!“. A snad ještě jedna ne nepodstatná poznámka: „V rámci projektu H.F. by se mělo kontrolovaně uplatňovat pravidlo, že jednotliví nájemci, tedy uživatelé výhod tohoto projektu, by měli dělat všechno proto,
aby se jejich životní situace zlepšila a aby mohli v průběhu projektu odejít do „normálního života s vlastním bydlením“. To se ovšem ani v jednom z dvanácti případů neděje a budu to tedy parafrázovat ještě jednou: „Kapři si přece svůj rybník nevypustí…!“…

A snad ještě jedna poznámka na závěr. Souhlasím s negativním postojem šéfů ekonomického a majetkového odboru Statutárního města Jihlavy a nakonec i s názorem pana tajemníka, který ve svém komentáři k tomuto konkrétnímu bodu programu píše – cituji: „Projekt Bydlení především:
Testování konceptu „Housing First“ v Jihlavě ukázal, že může mít tato práce vhodné výsledky. Také však ukázal, že tento typ projektů není efektivní realizovat prostřednictvím úřadu. Právní, personální
a organizační nastavení úřadu se nehodí pro styl práce a projekty, které jsou stavěné a vhodné pro neziskové organizace. Doporučuji proto hledat realizátory projektu mezi organizacemi, které jsou k takové práci zřízené“. V téhle argumentaci mu dávám jednoznačně za pravdu!