(FOTO) Věznice Brno-Cejl skrývá kapli socialistického realismu

Věznice Brno-Cejl nabízí jedinečné historické svědectví o zločinech nacismu a komunismu. Mezi největší historické hodnoty patří zejména tzv. cely smrti, amatérská figurální výmalba bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu socialistického realismu, včetně torza politického hesla na kruchtě.

Předmětem památkového zájmu by měly být také masivní dřevěné dveře do vězeňských cel s vyrytými nápisy internovaných, vzkazy vězňů na zdech, číselníky k zaznamenání počtu vězněných, kukátka do cel, zděné střílnovité pozorovací průzory do dílen – špehýrky, historické konstrukce pozdně barokních jedlových krovů, repasovatelné široké prkenné podlahy, historické interiérové dlažby, valounová výdlažba v nádvořích, studny, četné kované mříže, bodce pod okny, pozdně barokní dveře v kapli, pozdně barokní okenní výplně kaple s typickým středovým oblounem, výmalba v sakristii a další.

Věznice na Cejlu je unikátní málo známou stavbou, která vzhledem ke své původní funkci nemá v České republice srovnání. Shodou dějinných okolností unikla výrazné přestavbě a je tak výmluvným svědkem dějin vězeňství ve střední Evropě.

Věznice byla zřízena na základě dvorského dekretu ze dne 4. srpna 1770, jenž přikazoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Výstavba probíhala v letech 1772 až 1776 podle projektu, jenž byl řešen zcela v souladu s dobovou vzorníkovou literaturou.

V několika následujících letech krátce po dostavbě však objekt nesloužil svému původnímu účelu, do nově vystavěných prostor byl roku 1778 přemístěn sirotčinec z bývalé brněnské jezuitské koleje. Teprve roku 1784 byla budova předána vězeňské správě a byla určena pro odsouzené za méně závažné trestné činy. K dílčím úpravám stavby došlo na samém konci 18. století podle projektu Karla Jacobiho z Eckholmu (1743–1801), ředitele moravského Provinčního stavebního ředitelství v Brně. Věznice byla rozdělena na mužské a ženské oddělení.

V objektu nacházelo 16 cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kaple a pracovní dílny pro vězně (tkalcovna a přádelna lnu, dílna na předení vlny, krejčovská a obuvnická dílna), prádelna, sušárna a další provozní místnosti. Na nádvořích byly umístěny kryté studně.

Další přestavba komplexu proběhla ve 40. letech 19. století, kdy bylo podle projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho přistavěno křídlo s průčelím do ulice Bratislavské a trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z dnešní ulice Cejl. Od roku 1850 v této části objektu sídlil brněnský zemský trestní soud. V dané době proběhly patrně rovněž interiérové úpravy, jež vedly k navýšení počtu cel. V roce 1855 do nich byli převezeni poslední vězni ze Špilberku. Na počátku 20. století proběhla další rekonstrukce objektu a rovněž došlo k přestavbě patrového křídla a úředního domu směrem do ulice Bratislavská. Mimo jiné byly upraveny jednací sály, vytvořeny nové kanceláře a byty pro přednostu věznice, kontrolora a inspektora.

V roce 1916 byl na Cejlu několik týdnů neoprávněně držen básník Petr Bezruč. V období 1. republiky v objektu zasedal krajský soud, ve věznici se nacházela oddělení pro ženy, muže a mladistvé, kapacita byla přibližně čtyři sta vězňů.

V protektorátním období v objektu nadále sídlil český krajský trestní soud, který byl doplněn ještě Německým zemským soudem. Část budovy byla zabrána pro ženské oddělení gestapa. To využívalo sedm cel, přičemž jedna z nich (cela č. 7) byla celou transportní, kam byly umísťovány ženy před transportem do jiné věznice či do koncentračního tábora. Počet žen vězněných gestapem se v průměru pohyboval kolem 70 osob.

Věznice nebyla, na rozdíl např. od Kounicových kolejí, běžně využívána k popravám.

Jedinou výjimku tvoří případ odbojářů Aloise Zavadila a Květoslava Kolaříka, kteří byli dne 12. března 1945 na Cejlu oběšeni (dosud jsou na půdě zachovány popravčí háky).

Objekt byl dvakrát poškozen během náletů ve dnech 25. srpna a 20. listopadu 1944. Budova byla zasažena čtyřmi bombami, další dvě dopadly v její těsné blízkosti. V důsledku bombardování došlo zejména ke značnému poškození střech, zcela zničena pak byla vězeňská knihovna a vzdělávací prostory. Následné opravy proběhly jen v nejnutnějším rozsahu, byla položena nová krytina a zasklena okna. Další dílčí úpravy proběhly až v roce 1946, kdy došlo k opravám kaple, cel v prvním patře a k obnovení vybombardovaných vzdělávacích prostor s knihovnou.

Po ukončení války v objektu nadále působila věznicí Krajského soudu v Brně. V jeho prostorách byli rovněž v průběhu let 1945 – 1949 drženi a popravováni retribuční vězni odsouzeni Mimořádným lidovým soudem.

Po únorovém převratu byli na Cejlu věznění odpůrci komunistického režimu: účastníci třetího odboje, vojenské osoby, osoby z bezpečnostních sborů a politicky angažované osoby z celého Československa. Až do zrušení roku 1956 prošly prostorami věznice stovky politických vězňů, mezi jinými například básníci Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdenek Rotrekl nebo pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Mnozí z odsouzených byli v prostorách věznice rovněž popraveni.

Po zrušení věznice až do roku 2007 byly prostory využívány jako depozitář Moravského zemského archivu.