FOTO: Fešák pštros Eda pózuje návštěvníkům a stará se o potomstvo

Do jihlavské ZOO se dostal pštros Eda tak trochu náhodou. „Majitelka ho na vesnici dostala jako dárek k šedesátým narozeninám jako malé mládě. Vyrůstal v kurníku, ale jednoho dne kurník zničil. Majitelka se přišla do zoo zeptat co s ním dál? Měli jsme volné místo, tak jsme ho vzali,“ vzpomíná mluvčí jihlavské zoo Martin Maláč.

Pštros Eda svůj výběh v jihlavské zoo pečlivě hlídá. Když se na vyhlídce u pavilonu pštrosů objeví školní výprava dětí, Eda je všechny pečlivě okukuje. Stráží svůj výběh.

U výběhu pštrosa Edy je stále plno návštěvníků, každý chce mít fotku na památku. Zajímavostí ze života pštrosů je jeji společenské uspořádání života. Pštrosi žijí v různě početných skupinkách, které obývají určité teritorium. Pokud jde o velkou skupinu stojí v jejím čele dominantní samec s dominantní samicí, při menším počtu vede skupinu dominantní samec. „Pštrosí samec učí mláďata a stará se o ně,“ vysvětluje mluvčí Maláč.

Hlava do písku? Výmysl!

Jeden z největších omylů o pštrosím chování je pověra o strkání hlavu do písku. Pštros požírá větší oblázky a větší kamínky. Často ho mohou lidé vidět s hlavou skloněnou, kdy se prohrabuje v nějakém nánosu. Pštros by byl blázen, kdyby strkal hlavu do písku! Má perfektní obranný systém. Když se postaví, má hlavu ve výšce 2,6 metru, což mu poskytuje vynikající výhled.

Kdyby se ve volné přírodě k pštrosovi trávou nebo houštinou blížili lvi, tak už je uvidí z dálky, podle pohybu trávy. A má především fantastickou schopnost běhání – jakmile se pštros cítí ohrožen, nečeká a dá se do běhu. Je to vytrvalý, vynikající běžec, který běží rychlostí 60 km/h, a to na velké vzdálenosti.