DOKUMENT: Projev Adama B. Bartoše u hrobu Anežky Hrůzové

(Server Občasník.eu publikuje veřejné projevy politiků jako historické dokumenty. Publikování dokumentů není symbolem sympatií k názorům p. Bartoše)

Vážení přátelé, když jsem tu byl před rokem, byli jsme zde v pěti lidech. Výlet jsem tehdy považoval za vydařený a slíbili jsme si, že se po roce opět vrátíme. A že nás bude více.

Jsem rád, že tomu tak je. Netušil jsem ale, že si za loňský výlet do Polné vykoleduji (spolu s mým kolegou Zemánkem) nepravomocné odsouzení. Celá kauza je dle mého nejhlubšího přesvědčení politicky motivovaná, mající za úkol nás zastrašit a umlčet, obzvláště před volbami. I proto, abych ukázal, že se nebojím a zastrašit a umlčet nehodlám, jsem se tím spíše rozhodl, že zde letos musím být.

Před rokem jsme na tomto místě uvedli – a já si za tím stojím – že smrt Anežky Hrůzové tehdy – před 117 lety – český národ semkla. A to je na tom všem to podivuhodné. Nepřu se o to, zda šlo o rituální vraždu či ne (i když osobně tomu věřím), ale na celé hilsneriádě oceňuji především onu národní jednotu navzdory kampani tehdejších sdělovacích prostředků. Takové národní sebevědomí bych si přál i dnes.

Dnes řešíme jiný problém. Nekontrolovatelnou, ale přesto (někým) řízenou, nelegální masivní migraci či spíše invazi barbarů. I dnes, stejně jako před 117 lety, je drtivá většina národa, navzdory štvavé mediální kampani, proti. Jen vlastizrádní politici a vlastizrádná média nás přesvědčují o opaku a snaží se nás ukonejšit, že je vše v nejlepším pořádku.

Asi neprozradím žádné velké tajemství, když řeknu, že média ovládá židovský element. Bylo to už v době hilsneriády, kdy Tomáš G. Masaryk řekl, že tato šestá velmoc (tisk) je v židovských rukou. Byla-li to pravda před 117 lety, tím spíše dnes. Zatímco tehdy ještě existovaly nezávislé a národní listy, dnes je těžké najít nějaké oficiální sdělovací prostředky, ve kterých by židovský vliv nebyl silně přítomen.

A minimálně v tomto ohledu můžeme tedy vysledovat v současné imigrační krizi židovskou stopu. Židé, vlastnící média, imigraci schvalují. Nejen to. Existuje mnoho citátů židovských představitelů, kteří podporují koncept multikulturalismu a míšení ras obecně jako něco, co prospěje Evropě a jejím národům. Že je to nesmysl, víme všichni. Ačkoli Židé sami ve svém státě Izrael tzv. uprchlíky nevítají, nám říkají, že bychom tak činit měli a když nečiníme, vytýkají nám xenofobii.

Také řada politiků, novinářů, publicistů, pracovníků neziskovek a veřejně činných osob, kteří imigraci schvalují, je židovského původu. Není tedy žádnou velkou konspirační teorií říci, že Židé pro současnou imigrační vlnu připravili ideovou půdu, podporují ji, nebo před ní alespoň nevarují tak, jak by se od nich očekávalo.

Stále více lidí si těchto souvislostí začíná všímat. To je dobře pro nás, ale není to dobře pro židovskou komunitu.

I proto se v dnešní době hodí, aby vznikaly filmy, které z Židů vinu snímají (a je úplně jedno o jakou vinu jde). Mám na mysli televizní film Zločin v Polné, který se zabývá právě Hilsneriádou a snaží se přepsat historii této kauzy. Z právem odsouzeného Hilsnera udělat oběť justiční zvůle. Proč dnes, po 117 letech? Proč dnes, když se nejedná o žádné kulaté výročí? Jak to souvisí s dnešní krizí?

Odpovídám, že právě proto, aby někoho nenapadlo hledat za současnou krizí židovský element, respektive aby byl autocenzurou umlčen ten, kdo by k takové úvaze svým kritickým smýšlením sám dospěl. Proto je potřeba i z právem odsouzeného Žida udělat Žida nevinného. Hodí se cokoli, i třeba tato 117 let stará kauza. Proto jsou posilovány stereotypy nevinně trpícího Žida. A každého, kdo takovému výkladu netleská nebo dokonce trvá na historických faktech, je třeba umlčet.

Řečeno jinými slovy, snaha revidovat polenskou kauzu je zástupným problémem, který má odstínit to, že židovská komunita u nás i v Evropě obecně se až příliš angažuje v migrační vlně a to – takříkajíc – na opačné straně barikády, než na které stojí díky svému pudu sebezáchovy většina národa.

Proto musíme trvat na tom, že je takové účelové přepisování historie nežádoucí a musíme ho se vší důrazností odmítnout. Židé mají být vystaveni kritice stejně, jako kterýkoli jiný národ.

Proto je pro nás Anežka symbolem, který stojí za to připomínat. Je černým svědomím židovské komunity, které by někteří chtěli umlčet.

Pravda se ale umlčet nedá.