Daňový únik? Firmy zastupitelů Rapušáka a Necida se zastal Nejvyšší správní soud

Nejvyšší správní soud zrušil verdikt Krajského soudu v Brně, který potvrdil výsledek daňové kontroly ve firmě Falco computer Velké Meziříčí. Firma patří současnému radnímu města Tomáši Rapušákovi, jako jednatel v ní působil i dnešní ředitel Krajské správy a údržby silnic Radovan Necid.

V projednávané žalobě firmy Flaco computer na Finanční úřad je sporné, zda byly naplněny podmínky pro aplikaci § 145 odst. 2 daňového řádu, tedy zda bylo možné důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, a to před zahájením daňové kontroly (27. 3. 2012). Daňová kontrola je nejsilnější a nejkomplexnější kontrolního postup, před jeho použitím by měl kontrolovaný subjekt dostat prostor k nápravě například dodatečným daňovým přiznáním.

Podle výsledku daňové kontroly neprokázala firma Falco computer přijetí služeb deklarovaných ve fakturách a náklady uplatněné na základě těchto faktur tak byly podle správce daně neoprávněné. Podle správce daně dále žalobkyně vytvořila spojení s další společností za účelem snížení základu daně. Prvoinstanční krajský soud ve shodě se správcem daně žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu k fakturám, na nichž byla jako dodavatel uvedena společnost AKOVE, neunesla své důkazní břemeno, neboť neprokázala skutečnosti, k jejichž prokázání byla správcem daně vyzvána.

Za zdaňovací období let 2008 a 2009 měla firma Falco computers doplatit daň ve výši ve výši 477 750 Kč a současně i penále ve výši 95 550 Kč. Tuto částku Nejvyšší správní soud snížil na částku 167 370 Kč (penále změnil z částky 95 550 Kč na částku 33 474 Kč, neboť správní orgán dostatečně neprokázal tvrzení o účelovém propojení. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce Falco computers jako žalobkyně, podle níž jednala v dobré víře, neboť se o tom, že osoby vystupující za dodavatelskou společnost AKOVE již v měsíci březnu 2009 nebyly zaměstnanci této společnosti, dozvěděla až o čtyři roky později. Firma AKOVE byla podle soudu řízena „typickým bílým koněm“, který si v průběhu doby změnil příjmení z Čelko na Paulík.

Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku prekluze. Nepřisvědčil ani námitce, podle níž mohlo být dožádání provedeno pouze v daňovém řízení; důvodnou neshledal ani námitku opomenutí založení úředního záznamu určujícího oprávněnou osobu do spisu.

Celá argumentace firmy Falco computers se koncentrovala na to, zda si, jako příjemce zdanitelného plnění, počínala dostatečně obezřetně a zda byla v dobré víře. Konstatovala, že dobrá víra není nic, co by se dalo prokázat nějakou listinou nebo jiným důkazem. Plnění fakticky nastalo, úhrady byly provedeny bankovním převodem, doklady dostala firma Falco computers stejně jako v předešlých letech.

Podle Falco computers zahájil správce daně daňovou kontrolu a zároveň doměřovací řízení pár dní před prekluzí (promlčením). Kontrola byla údajně zahájena jen proto, aby správce daně měl co nejdelší lhůtu na kontrolu a doměření daně.

Firma Falco computers ve svém dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu uvedla, že i pokud by Nejvyšší správní soud nepřijal názor, že daňová kontrola byla nezákonná jako celek, pak i v takovém případě uplynula lhůta pro stanovení daně. Podle stěžovatelky byly úkony vyhledávací činnosti učiněny již dne 23. 7. 2010. Stěžovatelka konstatovala, že s ohledem na potřebu správce daně vyhodnotit odpovědi na dožádání a formulaci výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu lze považovat za nejzazší okamžik, kdy mělo být zahájeno doměřovací řízení, den 23. 8. 2010. Daňová kontrola proběhla o několik let později. Platební výměr byl vydán dne 23. 9. 2014, tedy rok po prekluzi.

Nejvyšší správní soud nepovažoval napadený rozsudek za dostatečně odůvodněný. Je tedy třeba, aby se krajský soud zabýval otázkou, zda správce daně neměl vyzvat stěžovatelku k podání dodatečného daňového přiznání.