Advokát Kliment chystá ministerstvu účet za rozdílné výroky Ústavního soudu

Jednou Ústavní soud odmítl zasahovat do sporu učitelky se svým zaměstnavatelem, podruhé s odstupem času do celé kauzy zasáhl. A obrátil směr soudních výroků ve prospěch bývalé zaměstnankyně. Celý více než desetiletý spor tak musel zaměstnavatel zaplatit i s úroky.

Účet za celý spor má zaplatit Ministerstvo spravedlnosti. Advokát Luboš Kliment nyní chystá žádost o odškodnění. Celou žádost o odškodnění mají v nejbližší době schválit radní města Žďáru nad Sázavou. „Schválení žádosti je pouze drobná formalita“, uvedl starosta Žďáru nad Sázavou Martin Mrkos.

Ve věci náhrady mzdy z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele prvoinstanční soud rozhodl ve prospěch žďárské školy, odvolací soud rozhodl ve prospěch školy, Nejvyšší soud jako dovolací soud rozhodl ve prospěch školy.

Ústavní soud svým nálezem ze dne 31.8.2016 vyhověl ústavní stížnosti žalobkyně všechna rozhodnutí ve věci zrušil. V uvedeného nálezu se Ústavní soud vyslovil pro právní názor, že oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli v souladu s podmínkami § 30 zákoníku práce, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával a nebyla-li ani zaměstnancem ani zaměstnavatelem podána ve stanovené dvouměsíční lhůtě speciální žaloba podle ust. § 30 odst. 4 zákoníku práce, nelze uzavřít jinak, než že v konkrétním případě jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Podle názoru právního zástupce školy advokáta Luboše Klimenta škola postupovala řádně a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí ve všech věcech až do doby vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 31.8.2016 č.j. III.ÚS 2703/15, tedy 11 let a 2 měsíce poté co pracovněprávní vztah zanikl dle v dané době přijímané rozhodovací praxi. Ústavní soud tak tímto svým v pořadím druhým rozhodnutím retrospektivně zasáhl do legitimního očekávání žďárské školy, který v dobré víře a v souladu s rozhodovací praxí postupoval tak, že pracovněprávní vztah zanikl. Postup školy ve věci byl také aprobován soustavou obecných soudů, které soustavně hodnotili soukromoprávní vztah mezi klientem a školou jako ukončený.

Z důvodu základních principů právního státu nezbývá klientovi advokáta Klimenta než respektovat konečné rozhodnutí obecných soudů a přes flagrantní zásah do legitimního očekávání a retroaktivní prolamování rozhodovací praxe plnit toliko co je soudem žalobkyni přiznáno.

“ Klientovi tak vznikla škoda, jež nebyla způsobena jeho přičiněním, nýbrž objektivně mimo sféru jeho vlivu, kdy přes devět meritorně pozitivních rozhodnutí v průběhu jedenácti let došlo ke změně rozhodovací praxe Ústavním soudem stojícím mimo soustavu obecných soudů,“ uvedl právník Kliment.

Klient advokáta tak tedy přizpůsobil své jednání dle aktů veřejné moci a na tomto základě legitimně očekával ochranu svého majetku.

Očekávaná ochrana majetku ovšem nejenže nepřišla, nýbrž se toto legitimní očekávání a důvěra ve veřejnou moc obrátilo proti klientovi, když byly na základě nálezu Ústavního soudu doměřena nejenom náhrada mzdy, ale i úroky z prodlení za dobu, kdy obecné soudy soustavně judikovaly neexistenci právního vztahu, který by náhradě mzdy, a tedy i úrokům zakládal.