Hlášení CIA: sovětizace Československa je dokončena (prosinec 1951)

Historický úvod: Zpráva CIA z prosince 1951 popisuje politický boj uvnitř KSČ mezi několika skupinami československých komunistů. Dále informuje o příčinách uvěznění Gustáva Husáka, Vlado Clementise a Rudolfa Slánského.

Text depeše (stupeň utajení: DŮVĚRNÉ- REFERENČNÍ KOPIE – NEDÁVAT DO OBĚHU – INFORMAČNÍ REPORT)

Charakteristika vládní krize v Československu je následující: Je způsobena nadměrnými ekonomickými nároky Sovětů, ale není zaměřena proti Moskvě. Sověti stále působí v roli nejvyššího arbitra vnitřních sporů v komunistické straně. Sověti přijali nabídku exportní poptávky od Gottwalda, která ale nemůže být splněna. V důsledku radikální sovětizace lze očekávat další krizi v krátkém časovém horizontu.

V komunistické straně Československa působí od 25. února 1948 promoskevská skupina, nacionalistická skupina, všeslovanská a trockistická skupina. Další skupiny byly eliminovány  v důsledků politiky Komunistické strany Sovětského svazu v letech 149 a 1950.

Rozdělení Komunistické strany Československa je stále ovlivňováno politikou Sovětského svazu a v Komunistické straně Československa vznikají dvě velké skupiny:

Realisté, kteří očekávají kolaps kapitalismu po vojenské porážce, válku vidí jako nevyhnutelnou. Čekají na vhodný okamžik pro rozpoutání války dříve než bude Západ vojensky připraven. Válka je pro ně podmínkou pro celosvětovou revoluci.

Oportunisté doufají ve finační a ekonomický kolaps způsobený vojenskými přípravami Západu na světový konflikt. Kolaps Západu způsobí komunistický nátlak přičemž se bude možné vyhnout válce.

Prezident Klement Gottwald a předseda vlády Antonín Zápotocký, kteří převzali vedení státu po komunistickém převratu patří mezi představitele oportunistů. Zpočátku směřovali chod strany k modelu jaký je známý u komunistických stran západní Evropy. Nyní směřují oportunisté ke spolupráci s realisty, což vede k dvojvládí v komunistické straně.

Dualismus je výsledkem ambicí bývalého generálního tajemníka Rudolfa Slánského nahradit Antonína Zápotockého ve funkci předsedy vlády. Ambice Slánského podporoval bývalý sovětský velvyslanec Michail Silin. Separatismus na Slovensku je výsledkem opozičního postoje lídrů slovenských komunistů Husáka, Novomeského, Okályho, Šmidkeho a dalších. Separatisté mají ve vedení slovenské komunistické strany majoritu.

Vedle vzrůstajících ataků Slánského a jeho následovníků (Geminder, Frank, Kohler) se musí Gottwald a Slánský bránit stále rostoucí vlivu Husákovi skupiny, kteří chtějí udržet vliv Sovětů mezi třiadvaceti procentech úrovně sovětské válečné pomoci roku 1938 a pětačtyřiceti procenty sovětské pomoci po roce 1945.

Svázani pravidly Sovětské hospodářské pomoci má dvojice komunistických lídrů Gottwald-Zápotocký složitou pozici především u dělníků v těžkém průmyslu. Problémem jsou nízké mzdy dělníků a ztráta sociálních jistot. Jejich hospodářský program kritizoval Slánský. Napětí ve vedení československých komunistů se vystupňovalo střetem mezi Viliamem Širokým a Vlado Clementisem. Clementis podporovaný Slánským byl uvězněn. Střet v komunistické straně přivedl Československo na pokraj státní anarchie. Tato krize vyvrcholila v zimních měsících na přelomu let 1950 a 51. Gottwald tiše podporovaný Zápotockým žádal odvolání sovětského velvyslance Silina, který podporoval Slánského.

Po dlouhých nesouhlasných postojích Kreml dal vůdcům Gottwaldovi a Zápotockému volnou ruku v řešení vnitrostranické krize výměnou za slib zvýšení exportu.

Konečné řešení vymyslel sovětský ministr zahraničních věcí Valerian Zorin, který jako sovětský velvyslanec v Praze řídil akce komunistů proti prezidentovi Edvardu Benešovi, současné československé problémy řešil přímo z Moskvy. Gottwald byl přinucen z Moskvy souhlasit s uvězněním svého přítele Clementise. Uvězněním Husákovy skupiny skončily snahy o slovenský separatismus.

Gottwald a Slánský v létě 1951 zlikvidovali ve straně skupiny trockistů, maoistů a nacionalistů jako nežádoucí projevy stranické aktivity.

Na zasedání strany 6.9.1951 byl Slánský potvrzen jako náměstek předsedy vlády. Všechny radikální skupiny uvnitř strany byly umlčeny. Zápotocký zvýšil produkci uhelných dolů v Moravské Ostravě. Julius Ďuriš byl jako poslušný Slovák poslán do Bratislavy řídit slovenskou vládu (Sbor povereníkov).

Při rekonstrukci vlády byli vyměněni neefektivní a unavení ministři (generál Svoboda, Evžen Erban) efektivními organizátory (Bacílek, Nepomucký, Havelka).

Souhlas Kremlu umožnila dvojici Gottwald-Zápotocký upevnit svůj vliv uvnitř strany a zvláště na Slovensku. Slánského promoskevská skupina se ocitla bez podpory Kremlu. Sovětské vedení očekávalo vyšší dodávky v nejbližších měsících, nový sovětský velvyslanec v Praze Anatolij Lanrentěv obdržel instrukce podporovat změny v československé vládě podle tohoto nového směru zahraniční politiky Kremlu.

Na základě změny politiky československé komunistické stranydošlo k personálním změnám:

Klement Gottwald byl ve funkci prezidenta nahrazen doyenem československých komunistů Zdeňkem Nejedlým.

Náměstkem ve vládě Antonína Zápotockého se místo Rudolfa Slánského stal Zdeněk Fierlinger.

Široký dostal zvláštní diktátorské pravomoci ve slovenské vládě s Bašťovanským jako náměstkem.

Vedení československé armády převzal sovětský maršál Koněv.

Všichni představitelé nacionalistů v komunistické straně byli uvězněni.

Nové represe jsou organizovány s velkou brutalitou proti nežádoucím elementům.

Zvýšená státní ostražitost uvedla ekonomiku do zvláštního režimu ekonomického fungování.

Sovětizace Československa je dokončena.

Protože československá vláda prakticky nemůže ovlivňovat sovětské zásahy do vlastní ekonomiky nová a vážná krize je očekávána v brzké době. Tato krize může být vyvolána nebo urychlena událostmi na mezinárodní scéně.